Blog z USA 2016

Datum a čas 11. 5. 2016 15:10

Sotva jsem dopsal článek z minulého roku a už jsem se nějakým způsobem ocitl opět v USA. No dobře, trochu jsme to plánovali. Každopádně rychlost, jakou mi poslední dobou plyne čas, je naprosto brutální.

Tentokrát se pokusím psát příspěvky tak trochu formou blogu, nicméně ono se mi to teď dobře říká, protože sedíme na posledním letu z Portlandu do Sacramenta a mám zrovna čas. Letadlo má vrtule a těm já z nevysvětlitelného důvodu nevěřím. Hodně mě ale uklidnilo, že jsem viděl jedno letadlo s vrtulemi na vlastní oči vzlétnout, takže mě strach alespoň na malou chvilku opustil.

Nyní mám tady jen dvě fotografie z telefonu (což je teda na mém webu nezvyk), ale následně snad přibudou i nějaké lepší.

Poslední let z Portlandu do Sacramenta se super letadlem.

Výhoda USA v květnu je, že je zde stále lyžařská sezóna. Jinak doteď čumák mířil nahoru, nyní míří dolů… takže nevím, jestli padáme, nebo už přistáváme.

První večer

Datum a čas 11. 5. 2016 20:00

Tak letadlo skutečně přistávalo. Máme tady večer a jak sami jistě víte, slovo výlet je odvozeno od slova vylejt.

Ilustrační foto, nemám k tomu nic tématického.

První ráno

Datum a čas 12. 5. 2016 8:30

Dobré ráno.

State Capitol a Old Sacramento

Datum a čas 13. 5. 2016 10:30

Tento příspěvek se týká ještě včerejšího dne, protože dnes jsme toho zatím moc nezažili. Včera jsme po zmrzlině mrkli na Capitol a Old Sacramento. Jinak jsem zatím překvapen z teplot, které tady panují. Ve stínu se teploty pohybují kolem 28 °C, ovšem na sluníčku je pocitově ještě větší horko než minulý rok v červenci. Za mě like!

Teď vyrážíme na letiště pro auto a čeká nás okružní cesta…

První zmrzlina v tomto roce.

State Capitol v Sacramentu.

Jediný obraz guvernéra Kalifornie, u kterého se někdo fotí.

1. Začátek cesty: Big Sur, San Simeon, Sealové a Paso Robles

Datum a čas 14. 5. 2016 0:50

Naštěstí se zadařilo a dostali jsme přesně to auto, které jsme si při rezervaci přáli. Mimochodem jsem využil již potřetí společnost Alamo a opravdu jsem ve spolupráci s nimi nenarazil na jediný zádrhel. Je pravda, že jsem jim nikdy nic nerozsekal, takže možná proto. Ťuk ťuk.

Vydali jsme se ze Sacramenta do Los Angeles, nicméně nejednalo se o nejrychlejší cestu po dálnici, ale o nejpomalejší po pobřeží.

Projeli jsme kolem Monterey, zhlédli krásnou část kolem Big Sur a na západ slunce zastavovali u tuleního grupen sexu. Pohled na tuleně moji milou natolik dojal, že plakala (prostě je má ráda). To říkám hlavně proto, abyste si nemysleli, že jsem ji něco blbýho řekl.

Ještě před fotkama si můžeme promítnou menší video z jízdy na pobřeží. Hodně se to klepe, ale pro ilustraci snad stačí.

Jedno selfie s kamionem.

Moje zmrzlina, protože ono 18 °C v kabrioletu není zase úplně pařák.

A zde je Mustang v plné kráse.

Chronologicky to sice nezapadá, ale pro pořádek ještě fotka včetně mě.

A zde již u dojímavého tuleního grupen sexu.

Abych z toho pořád nedělal jen parodii: západ slunce u Pacifiku byla zatím vždycky podívaná. Ne že bych u toho brečel jak u Titaniku, ale pokud jste poblíž pobřeží, vždycky se vyplatí tady zastavit.

2. Los Angeles

Datum a čas 14. 5. 2016 23:50

Z dnešního dne mám jedno velké ponaučení. Neumím to dát do rýmu jako Halina Pawlowská, proto jen takhle: pokud místo, kde máte ubytování, vypadá přesně jako Chamberlain Hills z GTA V, máte ubytování v opravdu pravověrném ghettu. Bohužel jsme dorazili do lokace, kde jsem měl pocit, že pokud stáhnu střechu, ukradnou mně i kšiltovku na hlavě. Není to třeba rozvíjet, ale lokace nás natolik vyděsila, že jsme nechali zaplacené ubytování propadnout a ubytovali se radši u korejců.

Jinak se dnes se bohužel nedařilo. Nejdřív to ubytování, pak umřela baterka v telefonu a byli jsme bez navigace (jako ne že se se vybila, ale prostě přestala fungovat), no a potom nám zavřeli observatoř před nosem. Utíkám spát a pokusím se to zítra napravit.

Po příjezdu do Los Angeles jsme se nejdříve vydali na Venice Beach.

Jediný úspěch dne se konal u hvězdy Michaela Jacksona.

Korejci překvapili důmyslným systémem zamykání typu děrný štítek.

Naplňuji přání vyjádřené v komentáři zde na stránkách – prý víc fotek přítelkyně. Zítra ale tady bude 8 fotek se mnou.

3. Universal Studios Hollywood

Datum a čas 15. 5. 2016 22:30

Na východ slunce jsme vyrazili ke Griffithově observatoři, nicméně sluníčko se ráno vůbec neukázalo. Další na programu byla návštěva Universal Studios Hollywood. Vzhledem k faktu, že jsem k smrti unaven, podám jen telegrafické komentáře k fotkám.

Griffith Observatory se nachází nad městem a lze odtud dobře vidět i nápis Hollywood.

Bohužel po našem příjezdu nebylo ani světlo, ani tma, takže fotky prostě vypadají tak nějak nijak.

Jo, mám ponožky v crocsách, což je ještě větší fail než samotný crocsy.

Hádejte, kdo se těší.

Taky jsem potkal kamaráda z trička (sedí i póza).

A Ála taky potkala své kamarády.

Ačkoli se toho ve studiích za dva roky mnoho nezměnilo, Water World má stále koule.

A před šestou večer jsme konečně stihli oběd… proto ten pohled.

4. Palm Springs a cesta na východ

Datum a čas 16. 5. 2016 22:30

Dnes jsme si ráno v Palm Springs výrazně přispali a projeli část města. Mohli jsme si poprvé za tento výlet stáhnout střechu, aniž bychom klepali kosu. Taky jsme museli koupit kšiltovky, protože se mně asi po pěti kilometrech začala připalovat pleš. Díky tomu, že si úplně nepamatuju, co v kterém obchodě prodávají, podívali jsme se do obchodu s domácími potřebami (něco jako Bauhaus), do obchodu s elektronikou a do autolakovny. Zítra na vstáváme na východ slunce do Grand Canyonu!

Taky jsme si konečně užili rovných silnic. Kalifornie je samá zatáčka, ale na cestě z Palm Springs do Ash Fork jsem počítal délku rovinek a u jedné jsem dopočítal 36 km. Nedával jsem teda na to pozor pořád, ale i tak je to slušný. Tyto rovinky končí zpravidla velmi ostrou zatáčkou, takže je kolikrát kumšt nehodit to na boudu.

První pouštní den s 37 °C na cestě.

Při cestě na východ jsme udělali malou odbočku do národního parku Joshua Tree. Vzhledem k pozdnímu vstávání jsme zde ale mnoho času nepobyli.

Po téměř 100 km bez jediné pumpy a obchodu jsme nejvíc potřebovali… zmrzlinu!

Nejdřív jsem dál Álu na konec duhy, ale to je klišé, takže jsem ji udělal radši svatozář.

Ještě jedna fotka té naší herky, protože v ní trávíme hodně velkou část této cesty, takže proč na ni nemít památku (auto mi asi nezůstane).

Sluníčko jsme v Ash Fork stíhali úplně na poslední chvilku a už jsem bohužel narychlo nesehnal žádné zvíře, které by mně zde zapózovalo.

5. Grand Canyon, Monument Valley, Horseshoe Bend

Datum a čas 18. 5. 2016 0:40

Dneska byl opravdu dlouhý den. Vstávali jsme v Ash Fork v 3:30, abychom byli na východ slunce u Grand Canyonu. Z Grand Canyonu jsme se trochu neplánovaně vydali do Monument Valley, kde jsme i se sportovním Mustangem absolvovali kompletních 27 km okruhu. Chtěl jsem napsat, že jsem ani jednou neškrtl spodkem auta, ale ke konci se to jednou přecejen podařilo, takže: ano, byl jsem sice za frajera (nebo hňupa podle úhlu pohledu), ale ideální to tam s takovým autem vždycky není. Z Monument Valley jsme se vydali do města Page, u kterého se nachází koňská podkova. Celkem jsme dnes najeli bratru 750 km, což je v kombinaci s nějakým tím chozením slušná porce.

Bohužel nám byl celý den v patách mrak „chuj“, který stínil ráno v Grand Canyonu, téměř celou cestu do Monument Valley (na místě ale počasí vyšlo) a pak se snažil stínit i u Horseshoe Bend. Snad ho zítra (vlastně už dnes) setřesem.

Ráno na nás sluníčko vykukovalo jen tak, aby se neřeklo.

Přibližně po 15 minutách po východu se schovalo a bylo úplně jedno, že jsme si slušně přivstali (tady je ještě venku, aby nedošlo k nedorozumění).

Dokonce jsem dnes konečně ztratil pud sebezáchovy a předal na pár kilometrů kormidlo mému dosavadnímu závozníkovi. Za tenhle komentář ráno dostanu, protože to bylo kvůli únavě… ale kdo by to přiznal.

Pohled na Elephant Butte, který ze všech jiných pohledů kromě tohoto vypadal skutečně jako slon.

Děláš to špatně synu.

Pohled na palčáky z Artist´s Point Overlook.

Na motelu jsem zjistil, že minulý rok jsem fotil z přesně stejného místa. Buď jsem se dvakrát spletl, nebo to místo bylo správně.

Tak zase zítra na viděno-slyšenou o volačeho, co zažijeme.

6. Duck Creek Village a Zion National Park

Datum a čas 18. 5. 2016 23:45

Dnes ráno jsme vůbec nespěchali. Vstávali jsme kolem deváté a do světa vyjížděli až v 11. Konkrétně jsme navštívili Duck Creek Village a národní park Zion. V Duck Creek Village jsme si užívali naprostou absenci turistů, nicméně to jen do určité chvíle. Lehce jsem Álu přesvědčil na krátší procházku po chabě značené stezce, a tak jsme se vydali vstříc dobrodružství. Po zhruba 200 metrech od auta jsme uslyšeli práskání stromu (respektive to, jak se ohýbá). Chvilku jsme se přesvědčovali, že se nám to jen zdá a že to je jen jako. Potom jsme uslyšeli docela mohutné odfrknutí a to už jsme měli zařazenou zpátečku. Asi nemusím říkat, že další vycházka se zde nekonala. Utah je Black Bear country.

Tak jsme radši vystáli řadu v Subway asi se 300 Japoncema, abychom si nakonec koupili svačinu na pumpě. Další na pořadu dne byl Zion, kam jsme směřovali i se zmíněnými šikmookými kamarády. Večer jsme se ubytovali ve městě St. George v motelu Inn and Suits a mohu říct, že je to snad nejlepší ubytování, jaké jsem v USA zažil. Za poměrně příznivou cenu máme krásný pokoj, snídani, ve společné části krytý i venkovní bazén s vířivkou.

V Duck Creek se ještě stále ležel sníh a teplota se pohybovala kolem 6 °C.

Cestou do Zionu se nám poštěstilo uvidět bizony.

Na první vyhlídce nás dohnalo těch 300 Japonců, kteří jsou jako lavina. Válcují stativy, lezou do záběru a dokonce se ani vůbec nestydí žduchat do malých blondýnek.

Virgin River. Zion je prý její práce.

U vody jsme zhruba půl hodinky stopovali krásnou rodinku elků.

V Zionu jsme setrvali až téměř do západu slunce.

Vycházka č. 2 byla lepší a bez medvědů.

Jak můžete vidět na této fotografii, mrak „chuj“ nám byl i dnes v patách.

Na cestě do St. George už teplota sahala k 29 °C a i po setmění se držela na 27 °C = ideální na noční koupání.

7. Hoover Dam a Las Vegas

Datum a čas 20. 5. 2016 9:45

Lehce jsem se s příspěvkem zpozdil, protože jsme včera dorazili do Las Vegas a samozřejmě na pořadu noci jsme měli vydatnější program, než je psaní blogu. Protože je ráno a jedeme zase dál, omezím to dnes na komentáře k fotkám.

Pohled dolů ze známé přehrady Hoover Dam, která nevyniká ani tak svojí velikostí, jako spíš okolím, které ji obklopuje.

Bohužel jsem nestihl dohledat, co je to za budovu, takže bez komentáře.

Západ slunce nad hotelem ve stylu starověkého Říma.

Londýno-Itálie po setmění.

Pohled z hotelu Venetian na v podstatě prázdné město (na poměry Las Vegas).

Socha bez hlavy u Ceasars Palace – asi podle originálu, který jsem neviděl. Já vůbec většinou znám jen kopie z Las Vegas.

Naše ubytování v zámku Excalibur.

Zvolili jsme oblíbenou českou taktiku nákupu levného alkoholu a vypití co největšího množství ještě na pokoji. Pokud totiž hrajete na těch nejlevnějších automatech, servírky vám tolik chlastu nenosí a nedá se takhle skoro opít.

Toto je příběh, jak Alenka udělala z jednoho dolaru osm a osmi dolarů nula dolarů. Toto je konec příběhu.

Zato já jsem celou dobu statečně prohrával.

Ráno jsem si nadával, že jsem zapomněl nafotit výhled z okna… ale když jsem se podíval do foťáku, bylo to tam. To asi samo, protože já to určitě nebyl.

8. Nákupy v Las Vegas, Red Rock National Park a Death Valley

Datum a čas 21. 5. 2016 9:35

První část osmého dne na cestě jsme strávili na nákupech v Las Vegas. Jakmile jsme se vycukali z LV (byl pátek), vydali jsme se směrem Red Rock National Park, který leží přibližně 30 km západně od města. Nabízí 25 km dlouhou vyhlídkovou jízdu, při které nám ale tak moc foukalo, že jsme ani nechtěli vylézat z auta. Z Red Rock jsme zamířili do večerního a nočního Death Valley, odtud poté do Ridgecrestu na spaní.

Poměrně zajímavé bylo hledání ubytování, u kterého nám GPS zarputile tvrdila, že se nachází uprostřed pustiny a nedala si to vymluvit. Nakonec jsme ubytování našli logickou úvahou (motely jsou většinou pohromadě) sami a bez dlouhého bloudění.

Z Red Rock bohužel nemám žádnou zajímavou fotku, takže jen takhle informativně.

Cestou jsme museli tak trochu dohánět sluníčko, protože plánovat odjezd z Las Vegas je jen přibližná záležitost.

Pohled do mrtvého údolí z Dantes View, který se nachází ve výšce 1 669 metrů na Badwater Basin, které je 86 metrů pod mořem.

Červánky v měsíční krajině Death Valley.

Noční cesta do Ridgecrestu s velice výkonným měsícem, který ničil moji snahu o fotografování noční oblohy.

9. Mammoth Lakes a June Lake

Datum a čas 21. 5. 2016 23:55

V dnešní den padla volba na Mammoth Lakes a June Lake, čímž došlo k zásadní změně klimatických podmínek na našem výletu. Do Mammoth Lakes, kde byly 2 °C, jsme dorazili v šatech (jako myslím Álu) a v kraťasech (jako já). Co jsem tak koukal, nebyli jsme jediní, protože když už má člověk cestu kolem…

June Lake jsme několikrát objeli, abychom nakonec nenašli příhodnou lokaci vzhledem k faktu, že opět přiletěl náš zakletý mrak. Zde mě nejvíce zaujal nápis „Be prepared to fight!“ při vjezdu k jezeru, neboli „buď připraven bojovat“. S čím přesně nebylo upřesněno.

Nyní jsme ubytování poblíž městečka Bridgeport a máme naprosto famózní výhled na hory, takže ráno vstávám na východ slunce. Snad nebude zase zataženo…

Dopolední fotka z Ridgecrestu, kde panovalo v podstatě letní počasí.

Zde to ještě poznat moc nelze, ale postupně přituhovalo (změnil jsem tričko za černé).

Poslední fotografie z Mammoth Lakes před pádem foťáku na stativu přímo na objektiv. Naštěstí to odnesl objektiv pouze vizuálně. Duševní stránka (optika) zůstala netknuta, ba co víc: mám pocit, že konečně není levá strana opticky slabší. (UPDATE: ne, není to lepší. Levá strana je teď určitě víc na hovno).

Cesta do June Lake s ještě poměrně dobrými vyhlídkami na počasí.

June Lake, kde bylo tolik varování ohledně medvědů, že jsem se začal sám bát a pořád otáčet. Oni jsou prý docela bojácní, ale kdo by to chtěl zkoušet?

V June Lake nás opět přišly navštívit naše kamarádky srnky.

Pravděpodobně pohoří Dunderberg na cestě do Bridgeportu.

Panorama nasnímané o chvilku dříve.

10. Lake Tahoe a Yosemite National Park

Datum a čas 24. 5. 2016 20:30

Nepodařilo se mi vstát na východ slunce. Udělal jsem klasickou chybu v tom, že jsem zapl topení a chtěl si dát ještě minutu do každého očička, než se v chatce udělá trochu teplo. Štve mě to, protože když jsme to měli do Grand Canyonu 130 km, dostali jsme se tam před východem slunce, ale teď to bylo přímo před nosem a já zaspal.

Na plánu byla vyhlídková jízda přes hory po silnici 120 (Tioga Road), ovšem tu dva dny před příjezdem kvůli sněhu zavřeli. Museli jsme tedy vyrazit na sever, nicméně cesty přes hory byly zavřeny všechny, takže jsme skončili až u Lake Tahoe.

Tímto se ujetá vzdálenost v tento den natáhla až na téměř 700 km (navíc většinu kilometrů jsme urazili po kotěhulkách).

Vlastně se ani nedivím, že jsem se nedostal z postele v chatce, kde bylo asi tak 5 °C (venku mrzlo).

Dokonce byla v Yosemitech voda, což jsem ještě nezažil.

Ribbon Fall včetně krkavce, který čekal, až zakopneme.

Alenka u Yosemite falls.

Krásné údolí Yosemit v podvečer.

Oblíbený cíl horolezců z celého světa – Half Dome, který nezazářil barvami oranžové kvůli oblačnosti.

Shrnutí hlavní části cesty

Datum a čas 24. 5. 2016 21:00

Tímto nám skončila hlavní část cesty, ale ještě nekončíme. Zítra nás čeká San Francisco!

Malá statistika:

• Ujeli jsme 4718 km, plánováno bylo 3500 km.
• V autě jsme byli 78 hodin 19 minut. Počítá se do toho i doba, kdy jsem kvůli klimatizaci nezhasínal auto (třeba Monument Valley).
• Průměrně jsme tedy cestovali autem každý den 7 hodin 45 minut.
• Průměrně jsme každý den nachodili 12,4 km.
• Průměrně jsem spal (toto týká jen mě) 5 hodin 30 minut.
• Zůstávalo tedy každý den průměrně 10 hodin 40 minut na všechny další aktivity, což není mnoho, ale je nutné brát v úvahu, že v USA je prostě všechno daleko.
• Celkem jsem nafotil 839 fotografií, z toho 83 zveřejnil.

Posez mé přítelkyně u notebooku sice tématicky nezapadá, ale jinou fotku ze Stocktonu (poslední zastávka) nemám.

Jak jsem již řekl, všechno je v USA prostě hrozně daleko 🙂

Odpočinkový den

Datum a čas 24. 5. 2016 21:20

Dnes jsme měli před cestou do San Francisca menší odpočinkový den. Tři nejlepší steaky v životě jsem měl:

1. V Cattleman’s Steakhouse.

2. V Cattleman’s Steakhouse.

3. V Cattleman’s Steakhouse.

Dva normální Američani.

Otrava masem v Cattlemans Steakhouse (Alenka ale měla lososa).

San Francisco a Muir Woods

Datum a čas 27. 5. 2016 13:00

Předvčerejší den jsme celý strávili ve městě známém svou specifickou architekturou, kulturní diverzitou nebo třeba jako bývalé centrum hnutí hippies. Nachází se zde vězení Alcatraz, kde byl vězněn například Al Capone (ve vězení mimo jiné míval koncerty s kapelou, kde hrál na banjo), ovšem prohlídky vězení byly vyprodány na týden dopředu.

Nejdříve jsme se najedli v Hard Rock Cafe na Pier 39 (nejznámější molo v San Franciscu), pak jsme šli na vyhlídkovou jízdu lodí, poté do parku Muir Woods směrem na sever za Golden Gate Bridge a nakonec k večeru zůstali na severní straně červeného mostu.

Video z vyhlídkové jízdy je zde:

Alenka s Kurtovou kytarou, kterou asi zrovna nerozsekal.

U červeného mostu, který má mimo jiné dnes 79. narozeniny (27. květen 2016).

Klidné místo Muir Woods 30 minut na sever od San Francisca, kde se nachází stromy zvané Redwood trees. Při požárech v městě domy z tohoto dřeva nevzplanuly, protože dřevo obsahuje malé množství pryskyřice a mnoho vody.

Highway to Heaven.

Těžký úděl lidí, kteří jdou někam s fotografem.

Taková menší série večerního a nočního Golden Gate Bridge. Do komentářů dám pár zajímavostí, abychom vyplnili prostor. Na mostu je dostupná přímá linka k psychologovi, protože se jedná o nejpopulárnější místo pro sebevrahy na světě.

Barva mostu je international orange, takže když říkám, že je červený, říkám to vlastně blbě. Barva byla zvolena tak, aby ladila k barvě kopců Marin County (oblast SF).

Oslavy 50. narozenin mostu se místo plánovaných 50 000 lidí zúčastnilo 800 000 lidí, což způsobilo prohnutí mostu tak, že se ztratil jeho oblouk (maximální váhová kapacita mostu ale dosažena zdaleka nebyla).

Průměr lan dvou hlavních lan mostu je 91 cm. Celková váha mostu je 887 000 tun.

San Francisco Downtown a přilehlé oblasti.

Poslední dny na cestě

Datum a čas 1. 6. 2016 21:00

Máme zde poslední update, který ale již přidávám z České republiky, kam jsme se v pondělí vrátili.

Poslední dny byly vydatné. Hráli jsme bowling, který mi jde asi jako točení zmrzliny nohama. Zmiňuji to zde hlavně z důvodu, že málokdy se za své sportovní výkony vyloženě stydím. Když ale hraju bowling, hanbou bych se propadl. Na moji obranu ale zase musím říct, že mám manus linter, neboli člunové zahnutí rukou z hraní na harmoniku.

Taky jsme šli na motokáry, kde už se mi dařilo o poznání lépe. Jo a manus linter neexistuje, je to blbost.

Tu a tam jsme měli, jak zpívají Horkýže Slíže, v p*** na lehátku.

Ale prohlédli jsme i bombardér Boeing B-17, neboli létající pevnost (Flying Fortress). Zde je náš průvodce, pan profesor Chris Anderson.

Pracoviště u čtyř ze třinácti kulometů.

Dále jsme byli v akvárium ve městě Monterey, kde jsme někdy viděli, že jsme nic neviděli.

Měli tam dokonce i akvárium plné ryb, které vyrobili podle filmu „Hledá se Nemo“.

Medúzy žijí bez mozku a stejně si plavou jako páni. Dobrá zpráva.

Tak k tomuto mám zázrak moderní doby: živá kamera do výběhu tučňáků afrických (brýlových). Konečně kvalitní materiál v televizi.

V letadle jsem si dal tři kelímky vína a díky tomu začal mít hroznou chuť si zabékat (ilustraci přikládám s Alenkou). Naštěstí druhotný efekt se dostavil v podobě neodkladného spánku, takže z toho sešlo.

A to je pravděpodobně poslední fotografie na tomto blogu. Kolem dnů 13. 5. až 18. 5. kouklo na tento blog každý den přibližně 200 návštěvníků, čímž vám velmi děkuji. Budu rád, pokud mi v komentářích sdělíte, z jakého místa se vám fotky líbily nejvíce 🙂