Pentax K-1 – recenze

Pomyslná sága prvního Pentaxího digitálního full frame začala v roce 2001, kdy společnost představila prototyp 6 MPx fotoaparátu s čipem o velikosti kinofilmového políčka. A poté se Pentax z tohoto segmentu na 15 let odmlčel.

První digitální Pentax full frame je tady

Na podzim se Pentax ozval znovu, nicméně jen proto, aby své uživatele a fanoušky nechal dále čekat. V únoru byl fotoaparát představen a konečně dostal své jméno – K-1. V květnu tohoto roku dorazil na trh dlouho očekávaný první full frame Pentax a našel si cestu i ke mně. Tento článek jsem nazval recenze, ačkoli klasickému pojetí recenze se poněkud vymyká (inu někteří nazývají recenzí i články z mého pohledu o dost méně vznosné). Je rozdělena na několik části, přičemž každá část popisuje fotoaparát z pohledu konkrétního typu fotografa: krajinář, reportážní fotograf (svatební) a tak dále.

• 36,2 MPx CMOS senzor s rozměrem 36×24 mm bez AA filtru
• 33 bodů AF systému (25 křížových bodů)
• Váha 1023 g (s akumulátorem a dvěma kartami)
• 5 osá stabilizace s využitím pro Pixel Shift, Astrotracer, anti-alias simulátor a korekci kompozice
• hledáček se 100 % pokrytím a 0,7 zvětšením
• 4,4 snímků za sekundu
• Synchronizační čas blesku 1/200 s
• Testovaná životnost závěry 300 000 fotografií
• Dva sloty na SDXC karty
• Wi-Fi 802.11b/g/n
• absence integrovaného blesku

Protože další část se netýká přímo fotoaparátu, je skrytá a zobrazí se po kliknutí na šipku.

Jak těžké je být Pentaxák?

O přechodu na FF jsem uvažoval již nějakou dobu – i za cenu opuštění Pentaxu. Největší potenciál jsem viděl v tom, že by změna mohla povýšit moje fotografie v podstatě zadarmo – tím myslím bez nutnosti se něco učit.

Bohužel se neřadím k těm fotografům, kteří mají objevný způsob pohledu na svět. Je nás prostě příliš mnoho a výjimečnost neuznává kvantitu, protože by se pak logicky z výjimečnosti stala běžná věc.

Dalším důvodem bylo, že pokud máte full frame objektivy, můžete využívat ty stejné objektivy, ale větší plochu skla, což by přece mělo být lepší. Pokud výrobce udělal objektiv tak, aby vykreslil kinofilmové políčko, asi se o něco ochuzujeme pokud využíváme jen střed na APS-C fotoaparátu.

Rád bych tedy vysvětlil, co je těžké na tom být Pentaxák. Jen připomenu, že uvedení Pentaxu prosakovalo k podzimu 2015, poté bylo přesunuto na jaro 2016. 18. února bylo ohlášeno uvedení k prvnímu dubnu, které bylo následně posunuto na druhou polovinu měsíce dubna. Co čert nechtěl, výrobní kapacity se ukázaly být zcela nedostatečné a do České republiky dorazilo pouze pár kusů.

Osobně jsem se dostal do nepříjemné situace, kdy jsem měl na 11. května ráno koupené letenky do USA na dovolenou, kterou jsem samozřejmě chtěl strávit s novým fotoaparátem – ten byl ale tou dobou v nedohlednu. Zarazila mě naprostá neinformovanost českého importu Pentec. V této fázi zmíním, že rovněž pracuji u importéra určité techniky a sám vím, že na nás často padá kritika a poté následky, jejichž příčinou nejsme my. Pokud vám ale lidé zastupující značku nejsou schopni dát základní informace, které ale vzápětí zjistí, nepůsobí to příliš dobrým dojmem, a to zejména u tak očekávané novinky. Následně jsem byl uchlácholen pozitivní vyhlídkou, která se nakonec nenaplnila. Aspoň se mě nějak zbavili.

Jak lze asi tušit, můj příběh měl ale dobrý konec. Ve středu 5. května v noci, tedy čtyři pracovní dny před odletem do USA, jsem Pentax K-1 objednal a do SRS Microsystem napsal můj dojímavý příběh jednoho člověka z tisíců. Status fotoaparátu se krátce po objednání změnil ze „skladem“ na „k objednání“ a já doufal, že zrovna můj kus byl ten poslední.

K mému překvapení mi ráno z SRS napsali, že fotoaparát je odeslán mým směrem skrze UPC Express a že si mám užít výlet. K-1 dorazila v úterý a já se mohl vydat vstříc 20 dní focení. Kdy jindy si užít novou hračku, než na podobné dovolené.

Nyní můžeme zpět k recenzi fotoaparátu.

Konstrukce K-1 – postaven, aby přežil

Snad všechny recenze začínají tím, že popisují, co který čudlík dělá a projíždí se menu. Toto není ten případ a spíše vám sdělím mé dojmy z fotoaparátu. Vše se týká konstrukce, neboť aspekty typu obrazová kvalita, popřípadě ostření, budu řešit v rámci následujících kapitol.

Nejvýznačnějším a pravděpodobně nejvíce diskutovaným konstrukčním prvkem nového Pentaxu je vyklápěcí mechanizmus displeje. Systém čtyř titanových vzpěr sice do jisté míry omezuje variabilitu natočení displeje, ale zato budí důvěru. Je to už na internetu okoukáno, ale taky jsem zkoušel fotoaparát držet za displej a houpat s ním ve vzduchu.

Navíc to vypadá úsměvně, ale zaklapávání displeje je zážitek. Je to doprovázeno dokonalým klapnutím, kdy máte pocit, že vše bylo vyrobeno s minimální tolerancí k nepřesnostem. Když je mi smutno, tu a tam displej opakovaně zaklapávám.

Další často skloňovanou věcí je LED osvětlení, které se na fotoaparátu nachází. Na první pohled se jedná o prkotinu, ale po prvním focení ve stížených světelných podmínkách budete přemýšlet, proč to někoho nenapadlo dřív.

LED diody se v počtu 4 nachází na zadní straně displeje, a poté po jednom kusu nad bajonetem objektivu, ve slotech SD karet a konektoru drátové spouště. Nejvíce samozřejmě děkuji za diodu nad bajonetem, která je při nočním focení prostě skvělá a pomůže nejen při výměně objektivu, ale vidíte s ní i na stupnici ostření.

Vtipnou historkou je, že když jsem u Horseshoe bend v USA tuto vymoženost po západu slunce s vyklopeným displejem zapnul, kolegové fotografové kolem citelně zpozorněli a jeden z nich jen uznale zakýval hlavou.

Další poměrně inovativní záležitostí jsou dvě nová kolečka na pravé straně. Popsaným kolečkem se volí konkrétní funkce, nepopsaným kolečkem se ovlivňuje její hodnota. K volbě funkcí mám výhrady (kde je k sakru Pixel Shift), ovšem k využitelnosti výhrady nemám. V praxi nejpřínosnější je korekce expozice, tu a tam se třetí kolečko dá využít i pro ovládání stabilizace, režimu snímaní nebo Wi-Fi.

Mimochodem vlivem této designové změny došlo ke značnému zmenšení stavového displeje, který nyní podává jen základní informace. Jestli se výměna za dvě multifunkční kolečka vyplatila. Ano, ale i tak mně někdy větší horní displej chybí.

Jediné zklamání z konstrukce se týká krytek pro konektory mikrofonu a sluchátek, které jsou z nějakého hloupého plastu a od doby co jsem je poprvé odklopil se otevírají bez mého přičinění.

Z hlediska odolnosti působí tělo K-1 opravdu dobře – že by mělo přežít. V praxi jsem nedobrovolně vyzkoušel nekontrolovaný pád fotoaparátu se stativem a Pentax K-1 v tomto testu obstál (ačkoli hlavní újmu si odnesl objektiv).

Za konstrukci tedy dávám následující hodnocení:

Přínos full frame

Spousta lidí se mě ptá, co to je vlastně ten FF. Sice si nemyslím, že by na tuto recenzi zabloudil někdo, kdo to neví, ale přece jen si rozdíl ukážeme na následujících fotografiích.

APS-C výřez z fotografie

Plný rozměr na full frame

APS-C výřez z fotografie

Plný rozměr na full frame

Ukázka zobrazuje pouze fotografii z full frame oříznutou na rozměr, jako by byla focena APS-C fotoaparátem (tedy ze stejného místa stejným objektivem). Samozřejmě tento příklad není plně vypovídající, protože u focení většinou máme nějaký záměr, v jakém poměru objekty ve scéně budou. Pokud chci například zabrat stejnou část těla portrétovaného na APS-C, musím udělat krok dozadu a s rostoucí zaostřovací vzdáleností se mi zvětšuje hloubka ostrosti. Abych dosáhl podobné hloubky ostrosti, musím nyní sáhnout po nižší cloně (což ale třeba není možné). I tak nemám ekvivalentní fotku, protože sice portrétovaný zabírá podobnou část záběru, ale do fotografie se mi nevleze stejný výřez okolí.

Jedinou možností, jak udělat z tohoto místa ekvivalentní fotku z hlediska prostorovostí a nízké hloubky ostrosti s APS-C fotoaparátem, je tedy sáhnout po objektivu 18,5 mm f/1.2 (originál je focen FF s objektivem 28 mm f/1.8). A zde máme problém, protože pokud vím, takový objektiv neexistuje.

Udržoval jsem si po pár let skromnou sbírku pevných objektivů, na jejichž používání jsem si přivykl. Aktuálně pro mě K-1 hlavně znamená, že mám místo ohnisek 12, 21, 42, 75 a 127 mm ohniska 14, 28, 50 a 85. Často se mně stává, že se rozhodnu vytáhnout Sigmu 28 mm a skončím tím, že fotku musím oříznout, protože jsem to prostě viděl na tenhle objektiv a ono to spíš bylo na tu padesátku. Je to ale o návyku a oči se mně pomalu přizpůsobují.

Pentax K-1 – nadšený krajinář

Nyní pozvolná přejdeme od teorie k hodnocení výkonu fotoaparátu. Jak jsem naznačil dříve, nebudu využívat klasické dělení recenze na „obrazová kvalita“ a tak dále. Napadlo mě recenzi rozdělit dle způsobu využití, které čtenářům řekne z mého pohledu více.

K-1 disponuje 36 MPx a fotografie mají rozměr 7360×4912 bodů. Naprostá většina lidí bude tvrdit, že to je nesmysl a k ničemu, ale já si to nemyslím. Z K-3 jsem nechával vyrábět 25 metrů široký banner a z výsledku jsem nebyl zrovna nadšen.

Reprodukci detailů můžete vyhodnotit na následující fotografii (po kliknutí se zobrazí fotografie v plném rozlišení).

14 mm, ISO 100, f/7.1, 1/500 s

Omlouvám se za umístění vodoznaku do celé plochy snímku, ale principiálně chci dávat do recenze fotky, které považuji za alespoň přiměřeně dobré. A ty zároveň nechci dávat k dispozici v plném rozlišení jen tak. Děkuji za pochopení.

Z mého pohledu je to výsledek velice slušný. Můj Samyang 14 mm f/2.8 je sice pochybného vycentrování, ale i tak reprodukuje fotografie v dostatečné kvalitě. Jak nasvědčují testy, z hlediska dynamického rozsahu je na tom K-1 velmi podobně jako Nikon D810 – aby také ne, když Pentax byl vždy schopen ze shodných čipů vytáhnout podobné, nebo lepší výsledky.

Korekce kompozice

Zajímavou funkcí pro focení architektury (ale i krajiny) je korekce kompozice. Nejvíce jsem ji ocenil při fotografování budovy, na které se měla dělat vizualizace. Díky této funkce je možné potlačit sbíhání svislic vlivem nahnutí fotoaparátu směrem nahoru.

Jen je nutno počítat s tím, že se mohou značně zhoršit okraje fotografie, protože už nevyužíváme ideální střed objektivu. Na APS-C s full frame objektivy to bylo naprosto bez problému, na K-1 už je to často o kompromisech (ukázky jsou navíc foceny špatně vycentrovaným objektivem).

Z mého pohledu určitě velmi praktická funkce, která může v omezené míře nahrazovat tilt-shift objektiv. Mimochodem jsem si zapnul na nějakou dobu pamatování korekce kompozice, a tak jsem měl všechny fotografie ze Sigmy 28 mm v okrajích hodně rozpatlané a tmavé.

Pixel Shift

Kliknutím na šipku si můžete přečíst teoretické pozadí k Pixel Shiftu, jinak se můžete spokojit prostě s faktem, že přináší do snímků vyšší rozlišení, nižší šum a lepší dynamický rozsah.

Nejběžněji používaný CMOS čip ve fotoaparátu je barvoslepý a pracuje pouze s jasovou složkou. Abychom tuto nevýhodu odstranili, nachází se před čipem Bayerova maska. Ta umožňuje získat barevnou informaci pro jednu z barev červená, zelená a modrá. Vždy je tedy nutné zbývající dvě hodnoty barvev dopočítat z okolních bodů, čímž do výsledného snímku zanášíme určité nepřesnosti.

Pentax ale již u modelu K-3 II přišel s novou fičurou využívající stabilizaci čipu k jeho posunu při snímaní. Této funkci říká Pixel Shift a teoreticky to má fungovat tak, že se udělají čtyři fotografie, přičemž každá z nich je posunutá o jeden pixel oproti původní fotografii. Tím získáme pro každou buňku čipu plnou barevnou informaci a tedy teprve nyní máme plnohodnotnou 36 MPx fotku. Můj názor je, že se částečně pracuje s určitou aproximací všech nasnímaných fotografií.

O užitečnosti/neužitečnosti této funkce nám nejvíce řeknou praktické ukázky, která bude na následující fotografii (jedná se o tu stejnou fotografii vyvolanou dvěma způsoby – s Pixel Shift funkcí a bez).

28 mm, ISO 100, f/7.1, 1/400 s

Nárůst rozlišení je citelný, ačkoli přínos v praxi diskutabilní. Hlavní výhodu tedy paradoxně nevidím ve větším rozlišení, nýbrž v naprosté absenci moaré, přesnějších barvách a zvýšení dynamického rozsahu. Dynamický rozsah s použitím Pixel Shiftu jde o cca 2 EV nahoru, čímž se dostáváme na bratru přibližně 16,5 EV – a to je změna, která z mého pohledu cítit lze.

Z počátku jsem měl všechny fotografie zbytečně podexponované, protože fotoaparát při spuštěném Live View hlásil přepal na obloze a já proto dával korekci expozice do mínusu. Poté jsem vyzkoušel, že i při hlášení masivního přepalu v LV není při použití Pixel Shift po bílé ani vidu ani slechu. Mimochodem zatím jsem při focení krajiny s K-1 zatím nevyužil HDR.

Co se týče korekce pohybu, ta zatím nefunguje úplně bezchybně. Na objektech, které se ve scéně pohybují, mohou vznikat artefakty. Vzhledem k tomu, že ta stejná fotografie se dá vyvolat s využitím Pixel Shiftu i bez, nehrozí, že by to nějakou fotografii nenávratně zničilo.

K Pixel Shiftu jsem rovněž slyšel připomínky, že v podstatě stejných výsledků lze dosáhnout doostřením klasické fotky. K tomu jsem vybral složitější situaci v podobě fotky, která je dosti výrazně tahaná ze stínů (kliknutím na fotografie se zobrazí plné rozlišení).

14 mm, ISO 100, f/8, 1/6 s + 1,55 EV, +81 shadows (LR)

N = normální, PS = Pixel Shift

S0 = bez doostření, S1 = doostření 1, S2 = doostření 2

Z ukázek lze vidět, že doostřením můžeme dosáhnout podobného efektu, jako v případě Pixel Shiftu. Je tady ale zásadní rozdíl v tom, že se u Pixel Shiftu neprojevují negativní vlivy doostření (zejména růst množství šumu). A pak tu samozřejmě máme vyšší dynamický rozsah, lepší barvy a absenci moaré. Spousta detailů, které získáme doostřením, je navíc úplně falešná, protože se dostává textura tam, kde původně nebyla.

V této sekci můžu zmínit přítomnost GPS, které vám v Lightroomu umožňuje prohlížet takové krásné mapy:

3D fix GPS je naprosto standardní – první fix na místě do minuty, další už zpravidla kolem 20 sekund. Síla signálu je většinou v pořádku, ale například v Adršpachu mezi skalami GPS vypadávala. Dle testování je GPS energeticky nenáročná a teď mě zpětně štve, že jsem ji neměl na cestách zapnutou po celou dobu. Za mě tedy určitě vítaný doplněk.

Jediná výtka při focení krajiny tedy bude paradoxně směřovat k objektivům. Výběr širokých ohnisek považuji aktuálně za skutečně chudý a čekám zoufale na Irix 15 mm f/2.4, který by mě zachránil od focení s poškozeným Samyangem. Jak tedy hodnotím K-1 jako fotoaparát pro krajináře?

K-1 pro reportáž a svatby

Do pojmu reportáž a svatby bych s dovolením upsal i focení různých firemních večírků, focení produktů a tak dále. Nedává smysl zde mít hromadu kategorií po jedné větě.

První věc, kterou při delším focení oceníte, je skvělé držení fotoaparátu. Konečně mám Pentax, kde se mi na grip vleze i malíček. Grip je mohutný a skvěle tvarovaný, ale to už bývá u Pentaxu zvykem.

Dynamický rozsah

Při svatbách opět oceníte famózní dynamický rozsah, který je opět výrazně lepší než v případě Pentax K-3, o K-x ani nemluvě. Stejně tak vidím obrovský posun v měření expozice a na korekci expozice sahám jen v extrémních případech, popřípadě pro zachování atmosféry. Dalším zajímavým zjištěním je, že snad poprvé má Pentax slušný prostor i ve světlech. Zde doporučuji využít funkci korekce světel, se kterou fotíte standardně na ISO 200 a fotoaparát v případě potřeby sáhne v určitých částech čipu po ISO 100. Velmi dobře funguje autoISO v kombinaci s korekcí přepalů na AUTO: fotoaparát nechává ISO 100 a pokud zjistí velký dynamický rozsah scény, sáhne po ISO 200 (v minulosti to takhle dobře určitě nefungovalo).

28 mm, ISO 200, f/1.8, 1/8000 s

Autofocus

Často diskutovanou slabinou Pentaxu je autofocus, neboli automatické ostření. Musím uznat, že od doby mé první zrcadlovky (Pentax K-x) se s problémem zaostřování potýkám a přijde mi, že o co se s každou generací SAFOX zlepší, o to se zvýší nároky na přesnost zaostření z důvodu nárůstu rozlišení.

28 mm, ISO 200, f/1.8, 1/2000 s

Problém je s konzistencí zaostření, kdy se člověk nemůže na zaostření spolehnout. A někdy i v hledáčku poznám, že jsem mimo (na fotoaparátu používám zvětšovací očnici O-ME53 a zvětšení by tedy mělo být 0,82).

50 mm, ISO 200, f/2.2, 1/800 s

Nutno podotknout, že problém se týká hlavně Sigmy 28 f/1.8, ale uletět umí i Pentax DA 50 f/1.8 (další objektivy mám manuální). Stížnosti na ostření slyším z více stran, přičemž kolega z www.pentaxfriends.eu si nechal K-1 vyměnit a údajně mu nový kus ostří mnohem lépe. K-1 jsem kupoval v Anglii a bohužel vzhledem k vytížení fotoaparátu ho mohu poslat k výměně nejdříve na podzim.

Nebudu sem dávat testování série s AF-C, protože nemám na to uzpůsobené objektivy. Nicméně pro pohyb se dá dobře využívat manuální Samyang 85 mm, jak jsem mimo jiné ukázal například v recenzi Pentaxu K-3.

MF 85 mm, ISO 200, f/2.2, 1/640 s

Díky hledáčku se zvětšovací očnicí je při clonách f/2 a fokální délce 85 mm možné ostřit i manuálně bez Live View, ovšem takhle si moderní fotoaparát úplně nepředstavuji.

S AF často člověk končí tak, že důležité momenty má předostřené pomocí Live View, protože třeba přestřihávání pásky není ten moment, kdy chcete, aby se fotoaparát rozhodl zaostřit na Špilas za pěti stěnami.

Vysoké ISO

Při fotografování reportáží rovněž využijeme vysoké použitelné ISO. Už nemám chuť se onanovat s nějakými testy, které jsou stejně 100x lepší na dpreview.com, takže jen telegraficky: K-1 je full frame fotoaparát a podle toho vypadá i výkon na vysoké citlivosti.

Z mého pohledu je ISO 12 800 použitelné, dále už je to značný kompromis. Fotografie jsou bez doostření a bez odšumování, takže můžete posoudit sami (kliknutím se otevře fotografie v plném rozlišení).

Framerate a buffer

Dále si povíme něco málo o rychlosti sériového snímaní a s tím spojeným bufferem.

28 mm, ISO 160, f/2.5, 1/125 s

28 mm, ISO 160, f/2.5, 1/125 s

Jak můžete vidět, na běžné focení je rychlost sériového snímaní dostatečná. 4,4 snímků za sekundu většinou stačí na to, abyste u běžných činností správný moment trefili.

Třeba focení rally je ale jiná situace. Vyzkoušel jsem si, že v rychlejších pasážích vám zbude čas tak na jednu až dvě fotky – pak už je jezdec moc blízko.

85 mm, ISO 1250, f/3.5, 1/2500 s

Kliknutím na fotku zobrazíte plné rozlišení, abyste mohli prozkoumat ISO 1250 (fotografie je lehce doostřená).

Do podnadpisu jsem schválně dal i buffer, protože z mého pohledu se jedná o velký kámen úrazu při focení reportáže s Pentax K-1. Chápu, že mně nestačí buffer na 17 snímků při focení rally (fotoaparát v tento moment neumožní spustit závěrku). Že ale buffer vyčerpám při focení gratulací na svatbě, to jsem nečekal – z tohoto důvodu mně utekla jedna z gratulací nejbližší rodiny. Fotoaparát navíc podezřele pomalu zapisuje na kartu (testováno se San Disk Ultra 64 GB 80 MB/s).

Další nepříjemnou věcí je nejspíš chyba firmwaru, která se projevuje tak, že se fotoaparát někdy při mazání snímků zasekne. V ten moment máte pocit, že snad maže celou kartu… a pak že maže celý váš externí disk v batohu. Na displeji svítí nápis „mazání“ třeba po dobu jedné minuty a po tuto dobu není s fotoaparátem možné nic dělat. Ani vypnutí nepomůže, ale baterii jsem si vytáhnout zatím netroufl (zažil jsem to dokonce se dvěma různými SD kartami). Věřím, že to je chyba firmwaru, ale bohužel mám ten blbý zvyk mazat fotky hned, pokud vím, že jsou špatné – například na svatbě jsem fotil skupinku čtyř lidí a viděl v hledáčku, že jeden z nich mrkl. Rychlá kontrola na displeji a pak mazání… no a tak jsme tam minutu stáli a všichni čekali. Stává se to hlavně v momentě, kdy snímek ještě není celý vysypaný z bufferu na kartu, nicméně vím, že K-3 tím netrpěla v žádné situaci na té stejné kartě.

85 mm, ISO 1250, f/3.5, 1/2500 s

Bohužel tedy musím říct, že akční focení K-1 moc nejde. Doufám, že dojde alespoň k částečné nápravě pomocí nových firmwarů, ale momentálně výměnu K-3 za K-1 vnímám jako méně spolehlivého partnera pro focení akce.

V poslední řadě je například při focení v kostele důležitý i projev závěrky, ke kterému jsem připravil srovnání K-1 proti K-3. Slovně bych to ohodnotil asi tak, že K-1 sice má výraznější zvukový projev, ale ne nijak zásadně. Dodávám, že K-3 platí za fotoaparát s velmi tichou závěrkou (proti tomu K-x bylo, jako když vám na stavbě spadne šufan).

Pentax K-1 pro reportáž – shrnutí

Další zásadní věcí, kterou při fotografování poznáte, je značná váha fotoaparátu – já jsem s baterií a dvěma kartami navážil 1023 g. Když nyní vezmu do ruky K-x (525 g), působí na mě starší fotoaparát jako mirrorless.

Vysoká váha se ale pozitivně podepisuje na vašich výkonech při panningu (kliknutím zobrazíte plné rozlišení).

85 mm, ISO 125, f/5.6, 1/125 s

85 mm, ISO 640, f/2.2, 1/80 s

Z toho všeho vyplývá, že K-1 v reportáží zrovna neexceluje – a to musím potvrdit. Z komerční činnosti nám ještě zůstává produktová fotografie a studiová fotografie. Ve studiu jsem s K-1 zatím nefotil, produktová fotografie je v pořádku, protože u té se většinou nehraje na čas v řádech sekundy/sekund.

15 mm, ISO 100, f/7.1, 1/800 s

Opět oceníte velký dynamický rozsah, ostření ani buffer vás netrápí. Bohužel mnohem častěji vám platí za focení reportáží, než za focení Mustanga (moje fotka je z dovolené, tedy nefotil jsem ho komerčně).

Jaké tedy vyřknout hodnocení za tuto část? Nic moc. Ostření nejisté (ačkoli s rychlostí problém není), zápis na kartu pomalý a firmware tu a tam obsahuje bug, který vás umí dostat do nepříjemné situace. Pro mě tedy podprůměr.

K-1 pro astrofotografii

Rozhodl jsem se zařadit tuto sekci do recenze, protože Pentax K-1 k tomu svými svými funkcemi vybízí. O LED osvětlení jsme již mluvili v části zabývající se konstrukcí fotoaparátu a toto je právě ten moment, kdy ho opravdu oceníte. Bohužel když jsem byl Death Valley, byl zrovna úplněk a to hvězdám vůbec nepřeje. Proto mám jen ukázky z okolí Dvoru Králové, kde je výrazné světelné znečistění.

Hlavní funkce pro focení astrofotografií se opět skrývá ve stabilizaci čipu. Jak jsem se zmínil dříve, fotoaparát má zabudovaný GPS modul. K tomu má ale i kompas a gyroskop, takže je schopen určit, na jaké místo se fotoaparát na obloze dívá. Jak to funguje v praxi si ukážeme na následující ukázce.

50 mm, ISO 3200, f/2.8, 52 s

50 mm, ISO 3200, f/2.8, 51 s

K-1 umožňuje kompenzaci pohybu hvězd až po dobu 5 minut, nicméně tato doba je rovněž odvislá od úhlu natočení, použitého ohniska a tak dále. Zkušenost mám takovou, že někdy vše funguje naprosto skvěle, někdy se astrotracer úplně netrefí. Pravděpodobně je vše dost výrazně závislé na přesnosti kompasu a gyra.

14 mm, ISO 2500, f/2.8, 39 s

Po kliknutí se otevře fotografie ve vyšším rozlišení. Jde vidět, že zde astrotracer fungoval velmi dobře. Na další ukázce uvidíme, že občas pohyb není zcela přesný.

14 mm, ISO 2500, f/3.2, 48 s

Zde astrotracer nezafungoval úplně na 100 %, nicméně i tak se dá říct, že v 90 % vše funguje tak, jak je očekáváno. Nemyslím si, že astrotracer dokázal nahradit paralaktickou montáž, ale jako součást fotoaparátu? Proč ne.

Jaké dávám hodnocení z pohledu focení hvězd? Pokud nejste Ladislav Kamarád:

K-1 na domací žvýkání

Tuto sekci jsem sem zařadil z důvodu, abychom se na K-1 nedívali jen z pohledu fotografie, kde se hraje na čas. Pod pojmem domácí žvýkání si představuji takové to normální focení chujovin, které pácháte pro čirou radost z této činnosti.

K-1 totiž má svoje kouzlo. Pokud vám zrovna nehoří koudel za prdelí, je radost fotoaparát používat. Nabízí toho tolik moc a přitom za méně peněz než konkurence. Má neuvěřitelně dobré zpracování, dobře se drží a nabízí nepřeberné množství funkcí. Zatím jsem ani nezmínil Wi-Fi, které zatím doplácí na ne úplně funkční aplikaci od Ricohu, ale i tak umožňuje posílat fotografie přímo do telefonu.

Ten moment, kdy u krásné scény vyzkoušíte Pixel Shift a žasnete nad tím, co všechno lze na fotografii vidět. Korekce kompozice, která může do fotky vnést něco neobvyklého (kopce s jejím využitím využitím korekce skutečně vypadají jinak). Astrotracer, který dává do rukou amatérům poměrně funkční paralaktickou montáž. Tělo postaveno tak, jako by mělo přežít atomový výbuch…

To všechno jako by říkalo, že Pentax je stará škola. Že mu víc vyhovuje práce klidná a vyvážená, než dnešní spěch. Jistě je pravda, že ve správných rukou je jakýkoli fotoaparát dostatečný, ale K-1 prostě není sporťák.

Následující fotky se po kliknutí otevřou v plném rozlišení.

50 mm, ISO 200, f/1.8, 1/1600 s

85 mm, ISO 200, f/1.4, 1/2000 s

28 mm, ISO 200, f/1.7, 1/250 s

28 mm, ISO 200, f/1.7, 1/250 s

28 mm, ISO 200, f/1.7, 1/800 s

28 mm, ISO 200, f/3.5, 1/125 s

K-1 zhrzeného videomakera

Tato sekce mě vzhledem k tomu, že videa dělám, docela mrzí. Pentax dlouhodobě na video kálí a od doby K-3 se nic nezměnilo. K-1 se u videa stále nevrátila k stabilizaci pohybu čipem, ale využívá elektronickou stabilizaci, která například při švenkování vůbec nefunguje.

Bitrate je nízký, přibližně 22 MB/s (GoPro s ProTune má kolem 40 MB/s), obraz je oproti kinofilmovému políčku ořezán, ostření slabé. Prostě jde vidět, že Pentax má video v paži.

Ne že by se s fotoaparátem nedalo natáčet – šlo to i s K-3 (ukázka třeba zde), ale konkurence je určitě dál. A Sony? To je jiný svět. Malá ukázka zde:

Závěrečné hodnocení Pentax K-1

Konečně se dostáváme k závěru této recenze. Rozhodně bych nechtěl Pentax K-1 nějak shodit a říct, že to je špatný fotoaparát. Jen je to první digitální full frame fotoaparát Pentaxu a někteří včetně mě mohli očekávat nějaký zázrak. Je to prostě Pentax s větším senzorem, se všemi výhodami i nevýhodami Pentaxu.

Rozhodně největší předností fotoaparátu je obrazová kvalita, která je prostě bezchybná. S využitím Pixel Shiftu fotoaparát překonává zavedená měřítka ve své třídě a data, která ze senzoru získáváte, je radost upravovat. Skutečně jsem u K-3 měl pocit, že často již nebylo z čeho dolovat, K-1 s Pixel Shiftem je někde jinde. Zde jen poznámka: Ačkoli se fotoaparát skvěle hodí na krajinu, proč nám chybí opravdu ultimátní pevné objektivy?

Naopak největší slabinu vidím ve váhavém automatickém ostření. Může to být dáno stylem, jakým fotím, protože většinu fotografií mám na plně otevřenou clonu, ale i tak ostření nemile překvapí v situacích, kdy to nečekám. Negativní odezva na ostření K-1 je slyšet z více stran, nicméně najdou se i tací, kterým ostří zcela bezchybně. Co mě ale třeba velmi zaráží je, že fotoaparát mnohem raději tápe ve tmě, než aby využil přisvětlovací diodu. Pocitově je tedy autofocus zklamání a uvidím, zda pomůže seřízení objektivů.

Z hlediska výkonu jde vidět, že 36 MPx dělá problémy. Jak jsem psal výše, od doby tisku 25 metrů širokého banneru se řadím spíše mezi příznivce vysokého rozlišení. Nicméně toto rozlišení by správně nemělo být na úkor běžného výkonu fotoaparátu. Ať už je to buffer, nebo pomalá zapisovací rychlost na kartu, tento fotoaparát asi nebyl stvořen na extra akční nasazení. Mám pocit, jakoby pro procesor bylo 36 MPx příliš velké sousto, protože někdy se citelně zacuká i při prohlížení fotografií. Může to být špatnou optimalizací firmwaru, nebo prostě s procesorem ve fotoaparátu podstřelili. Jaké je resumé?

+ Skvělá kvalita zpracování

+ Inovativní přístup z hlediska ovládání – LED diody, ovl. kolečka

+ Skvělá obrazová kvalita s Pixel Shift i bez

+ Obrovský dynamický rozsah

+ Astrotracer a vůbec stabilizace na čipu se všemi výhodami

+ Na poměry FF dobrá cena

+ Našlapané funkcemi: GPS, Wi-Fi

– nedostatečný buffer – nejen sport, ale i reportáž

– váhavé a nevypočitatelné ostření

– občasné chyby ve firmwaru

– zcela odfláknutý video mód

– chybějící pevná široká ohniska v systému