San Francisco: Battery Spencer bez mlhy a americký kafé bez chcánek

Po příletu do San Francisca a zapůjčení auta jsme si večer zašli pěšky do asijské restaurace a s vypětím posledních sil si jídlo snědli na krásným Airbnb. Celkově jsme se asi shodli, že tohle bylo nejhezčí ubytování, co jsme v USA měli.

Šli jsme spát už v půl deváté a moje tělo si bohužel o půlnoci myslelo, že už je vyspaný. Standardně na jet lag netrpím, ale tentokrát mi posun o devět hodin vzad fakt dával na prdel. Nějak jsem to doklepal do pěti hodin a pak začal kramařit po pokoji, takže jsem vzbudil i Melindu. Protože venku pršelo, rozhodli jsme se jen počkat na šestou hodinu a vyrazit do Fog City Cafe, který sídlí ve stejné budově jako naše ubytování.

Snídaně v San Franciscu.

Sbohem moje krásný břišáky. Rád jsem si váma ráno potěšil oko a hladil vás.

Dobrý kafé v Americe a dokonce úplně bez chuti chcánek.

Dával jsem si cappuccino a prý jestli si dám malý nebo velký. Říkám dal bych si střední a borec že střední není. No tak dobře. Říkám dám si malý, to by mi mohlo stačit. A fakt. Malý americký cappuccino má asi tři deci a ve dvou prstech se zvednutým malíčkem nejde zvednout. A kupodivu bylo i dobrý, protože normálně kafé v USA chutná jak 4x vymytej lógr z Jihlavanky, do kterýho jste dvakrát flusli a trochu se do něj i vychcali. Jinak já teda samozřejmě nevím, jak chutnají chcánky.

Továrna na mraky ve Twin Peaks

Po snídani jsme se vydali na Twin Peaks, abychom mrkli na město z vrchu. Zdálo se, že i přes špatný počasí by místo nemuselo být v mlze, ale pravda to nebyla. Navíc na Twin Peaks byla zavřená cesta, takže trošku zklamaní jsme hledali záložní plán.

Záložním plánem se nakonec stala návštěva Golden Gate Park, kde nás zaujala cedule na vstup zdarma do botanické zahrady. Došli jsme k okýnku, přičemž paní nás poučila, že je 9:01 a vstup zdarma platí jen do 9:00, ale že nám vstupný tedy odpustí, bo jsme hezcí lidé. Dali jsme se do řeči a paní nejenom znala Českou republiku, ale byla i pár let zpět v Praze.

Golden Gate Park Botanical Garden.

Melinda má moc ráda kytinky všech tvarů a barev. Říkala, že Marika bude strašně závidět, takže tímto tě zdravíme Mariko.

Botanickou zahradu v Golden Gate Parku určitě doporučujeme navštívit. Melinda tam byla v sedmým nebi a já obdivoval, jak se o tohle všechno někdo může starat uprostřed města s jedním z nejvyšších nájmů nemovitostí na světě.

I když jsem letos byl na operaci očí a vidím jak kurva Ostříž, nejvíc mě nadchla část pro slepce, kde se všechno točilo kolem opojných vůní. Pak jsme asi hodinu řešili, co budeme jíst, až nakonec volba padla na In-N-Out Burger. Přišlo mi to stejný, jako si do třiceti chránit panictví a pak o něj přijít s prostitutkou.

In N Out Burger zkušenost s fast foodem.

Za všechny ty roky jsem se nikdy neodvážil In-N-Out Burger. Považoval jsem to za lowcost a hrozně oldschool – nehodný mojí přítomnosti. Až tentokrát mě Melinda přesvědčila a musím říct, že mě In-N-Out-Burger překvapil. Hranolky byly z opravdových brambor, bulka nechutnala jak z plastu, moc dobrý maso a celkově prostě skoro na pět z pěti hvězdiček.

Pokořujeme Battery Spencer

Další zastávka byla Battery Spencer, což je jedna z nejlepších vyhlídek na Golden Gate Bridge. S tímto místem máme bohatou historii. V roce 2017 jsem se tady chystal požádat Melindu o ruku, nicméně místo krásnýho výhledu byla mlha hustá jak fena s viditelností deset metrů. Od té doby jsme na tomhle místě byli omskrát a vždy byl výsledek stejnej: mlha, jak když v autě odpálíš práškovej hasičák.

V toto chladný listopadový ráno se na nás ale konečně usmálo štěstí a mi dorazily na vyhlídku, odkud bylo možný dokonce i něco vidět. Je zajímavý, jak člověku postupně klesají nároky. Normálně bych byl třeba i nasranej, že počasí není jak ze sna, ale tentokrát jsem pomalu skákal radostí, že Golden Gate vůbec vidíme.

Fotografie Golden Gate Bridge z Battery Spencer.

Tak si konečně můžeme odškrtnout Battery Spencer do splněných míst. Po čtyřech letech a osmi návštěvách jsme konečně odsud uviděli Golden Gate Bridge.

Pasák-delaer z Brumovic

Z Battery Spenceru jsme vyrazili směr Sacramento se zastávkou ve Vaccaville, kde jsou dost slušný outlety. V těch jsem nechal strašný jmění, protože naposledy jsem pořádně nakupoval věci na sebe právě před dvěma lety v Americe. Z nějakýho důvodu jsem zatoužil voháknout se ve stylu pasákdealer do manšestrové bundy s kožíškem kolem krku a vydali se dodržet včerejší slib chlápíkovi z půjčovny, aby kvůli mně nepřišel o práci.

Večer jsme si napůl dali medvídka s trávou a kolem půl desáté už jsem sotva držel voči, takže jsem se rozhodl nalámat to přes koleno, dopit víno a jít spát. Teď nás čekají dva takový volnější dny, po kterých konečně vyrazíme na pořádnej road trip.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*