Na našem seznamu se objevila poslední položka, kterou jsme chtěli na téhle dovolené zvládnout, a tou je návštěva národního parku Yosemite v Kalifornii. Yosemite jsme nikdy předtím do našich plánů nezařazovali, protože ze Sacramenta se tam dá dojet v rámci jednoho dne. Navíc já už tam byl a musím říct, že tento národní park nemám nijak zvlášť v oblibě.
Skalní útvary jsou v Yosemitech totiž stejně šedý, jako třeba v Dolomitech. A možná právě z Dolomit jsem takhle rozmlsanej, protože pro ty špičatý hory v Itálii mám slabost. V Yosemitech ale na druhou stranu najdete slavný skalní útvary, jako je El Capitan a Half Dome, monumentální sekvoje s průměrem přes devět metrů a výškou překonávající sto metrů nebo nepřeberné množství krásných vodopádů – když je ovšem v oblasti nějaká voda, což není dnešní případ. Celé údolí bylo formováno sestupujícími ledovci a interakce s žulovými skalami vytvořila právě tolik typickou kombinaci špičatých i kulatých vršků.
Vyrážíme směr Yosemity
O půl sedmé si v Sacramentu přes Turo půjčujeme Ford Fusion a vyrážíme směr Jackson. Z místa, kde jsme v Sacramentu přebývali, to totiž je sice o 2 minuty delší, ale o 18 mil kratší trasa, což se při denním limitu 200 mil na Turu hodí.
K bránám parku dorážíme něco po desáté, nicméně projetí celého údolí trvá dost dlouho, takže ve vesničce Yosemite jsme právě na oběd. Dáváme ne moc dobrou, ovšem pěkně cenově přepálenou pizzu a kafé. Jdeme do Visitor Centra, který je ale bohužel kvůli pandemii zavřeno. Jen zmíním, že touto dobou je v Kalifornii při 40 milionech obyvatel přibližně 4000 nakažených denně a tohle je jediný Visitor Centre, který je zavřený.
První pohled do údolí při příjezdu ze směru od města Groveland.
Hike k Mirror Lake
Hike k Mirror Lake patří k jedněm z nejjednodušších túr v Yosemitech, a tak se vzhledem k nedostatku času vydáváme právě sem. Akorát volíme špatnou stranu řeky, protože zatímco naše cesta jde lesíkem pořád nahoru a dolů, cesta na druhé straně je vyasfaltovaná hned vedle řeky a jde se krásně po rovině.
Cestou zpátky se snažíme dostat na druhý břeh. Zjišťuju, že přejití z dálky vypadá vždycky úplně easy, ale jakmile člověk stojí uprostřed řeky, už to taková sranda není. Co se předtím zdálo jako malej krůček, vypadá teď jako skok a jistá smrt. Tímto způsobem se asi na pěti různých místech zkusíme dostat na druhou stranu, ale naštěstí Melinda mě vždycky zastaví, že tudy jako kurva ne, a tak se nakonec vrátíme zpět na parkoviště po naší původní a značně debilní trase.
Zkuste schválně hádat, podle čeho dostalo Mirror Lake své jméno.
Jo to by nebyla Melinda, kdyby na všechno nešahala.
Víte co vám na to řeknu? Vůbec nic.
Po návratu od Mirror Lake zvažujeme, kam se vydat dál. Tyhle krátký podzimní dny nám ale nedávají moc možností, a tak vyrážíme rovnou k naší finální Yosemitské destinaci v podobě Tunnel View. Tunnel View je jedním z nejznámějších míst v celých Yosemitech, neb nabízí ikonický pohled na kombinaci El Capitan, Half Dome a Bridalveil Fall. Místo se nachází hned na parkovišti, takže tentokrát se nikam daleko prcat nemusíme.
Jsme tu brzo, a tak Melinda vzhledem ke kose zůstává v autě a já jdu vystát nějaký zajímavý místo na západ. Po chvilce doráží postarší fotograf a ptá se, jestli může být vedle mě. Kývnu, že v poho. Přichází další fotograf, přičemž ten první týpek začíná svoji přednášku plnou úplně strašných kokotských rozumů. Mele strašný píčoviny a tak radši dělám, že neposlouchám. Fotím panorama, když jeden moment se mě ptá, jestli takhle jako fotím pano. On má totiž na stativu nějakou profi panoramatickou hlavu a všimne si, že já ne, a tak mě pravděpodobně chce poučit, že s tímhle si teda chlapečku nevrzneš.
Podívám se mu upřeně do očí a přemýšlím, když v tom ze mě samovolně vyjde: „Sorry, I don’t speak English“. Neřekl bych, že jsem už v moudrým věku, přesto mě život stihl naučit, že nejlepší odpovědí je někdy neříkat nic.
Do údolí večer sluníčko už nezasvítí, ale El Capitan (nalevo) i Half Dome (vrcholek uprostřed, který vypadá jak rozpůlený) září až do posledních paprsků.
Západ slunce u Tunnel View
Přichází za mnou Melinda a nevím proč, ale v ten moment se měním z asociála do mojí standardní polohy extroverta. Dávám se do řeči s jedním sympatickým pánem – asi k překvapení všech, kteří před chvilkou slyšeli, že anglicky nemluvím. Jmenuje se Lon McCroskey, pochází z Missouri a v Kalifornii byl, jak jinak, za svými dětmi na Díkuvzdání. Lon mi taky říká, že cesta na Glacier Point je otevřená, což je velká škoda, protože já věřil Googlu a považoval ji v toto roční období už za uzavřenou. Škoda je to hlavně kvůli tomu, že Glacier Point nabízí jeden z nejlepších pohledů na údolí a chtěl jsem, aby ho Melinda viděla. No nevadí. I od z Tunnel View je výhled krásnej.
Detail na Half Dome. Vlevo je fotka ohraničená stěnou El Capitana a pokud chcete mrknout na fakt dobrej film o lezení na této stěně, doporučuju Free Solo.
Vracíme auto a jedeme (skoro) domů
Za tmy se vracíme zpět do Sacramenta a musím říct, že jsme Yosemitům asi měli věnovat dny dva. Mohli jsme spát v údolí ve stanu, protože takhle je těch 7 hodin na cestě prostě hrozně moc. Večer dáme jen pár her kulečníku a jdeme spát, abychom brzy ráno mohli vrátit auto.
Tohle vrácení auta je zvláštní. Po naprosto skvělé zkušenosti s půjčením auta od Chrise jsme Ford Fusion měli od nějakých Rusáků a borec, co mi ho předával, neuměl anglicky. Bylo strašně neosobní a netransparentní. Moje obavy umocňoval i fakt, že motor auta zněl od prvního momentu zápůjčky nějak pomrdaně, ale je to Ford, takže možná to takhle už vyjelo z fabriky. Teď už můžu říct, že to dopadlo v poho a nic navíc mi kluci neúčtovali, ale měl jsem celkem obavy.
Teď už nás před odjezdem do San Francisca čeká poslední den v Sacramentu, který chceme strávit pěkně v klidu s našim kamarádem Johnem Lencim. U něho poslední týden bydlíme, a tak je čas na takový ty různý děkovačky a tak.