Po srdceryvným rozloučení s novýma kamarádama jsme vyrazili směr Salt Lake City. Nedá se říct, že bychom v tomto městě, které proslavily Zimní Olympijské hry 2002, měli nějaký plány. Spíš se jedná o takovou odpočinkovou stanici při naší cestě na severozápad směrem k poslední zastávce našeho velkýho road-tripu – Bonneville Salt Flats. A od tama se už vydáme do našeho dočasnýho domova v Sacramentu.
Snad v Salt Lake City zase málem neumřu
Do Salt Lake City jsem se už v minulých letech podíval. V paměti mi uvízl rok 2015, kdy jsem do tohoto města dorazil až někdy kolem půlnoci a zjistil, že hotel můj zaplacenej pokoj prodal někomu jinýmu. Byl víkend a všechny rozumný volby ubytování ve městě už byly vyprodaný, takže jsem skončil v totálním ghettu, kde polovina ubytovaných byli trvalí rezidenti.
Taková poznámka bokem: prosím vás, když uvidíte v nějakým hotelu lidi, kteří tam evidentně pobývají natrvalo, zkuste zvážit bydlení někde jinde. Většinou to nevěští žádnou dobrotu.
Při odchodu na večeři jsem tenkrát zvažoval, že od místních dealerů koupím piko (říkali kokain, ale to bych jim určitě nevěřil), jen aby mě pustili přes schody k pokoji. A taky to bylo poprvý a zatím naposled, kdy jsem před dveře na noc nastrkal skříň, protože jsem se prostě bál, že pokoj v noci dojde někdo z nich vybrat.
Great Salt Lake
Poučen z minulosti, trvám tentokrát na hezkým hotelu, a tak jsme nakonec volíme Hampton by Hilton. Tady jsme po relativně pozdním příjezdu využili vířivku, kde nám navíc dovolili zůstat libovolně dlouho. Ráno jsme šli v klidečku na snídani, pak šla Melinda plavat a já do posilky pumpovat ty svoje strašně vobrovský svaly.
Pak přes Cafe Rio vyrážíme k Great Salt Lake. Než dorazíme vodě, čeká nás neplánovaně po solné pláni vycházka o délce necelých 2,5 km tam a 2,5 km zpět.
Celou cestu jsme se vsázeli, kdy konečně dorazíme k vodě, bo klasicky ji vždycky vidíte úplně jinde (daleko blíž), než kde ve skutečnosti je.
Přejezdem na sever Utahu výrazně klesly denní i noční teploty. Tady na fotce je kolem 5 °C ve stínu, ale na sluníčku úplná paráda.
Budou Bonneville Salt Flats pod vodou?
Při příjezdu k solným pláním zastavujeme u Salt Falts Rest Area Westbound. Vypadá to tu dost podobně, jako na pláních u Great Salt Lake a dostavuje se malinký zklamaní, že pláně nejsou pod tenkou vrstvou vody. Nevadí, jedeme ještě před západem na kafé do nedalekého města West Wendover.
Na podzim a v zimě je pro Bonneville Salt Flats totiž typický, že se pláně ponoří do tenké vrstvy dešťové vody splavené z okolních hor. Letos je ale na celým západu USA mimořádný sucho, takže vlastně není ani tak velkým překvapením, že se tato show nekoná.
Portréty na solných pláních
Po kávičce ve West Wendover se dívám do mapy a zjišťuju, že jsme si vyrobili takovej malinkej problém. Abychom se totiž dostali zpět na odpočívadlo Area Wesbound, musíme jet na nejbližší sjezd směrem k Salt Lake City, tam se otočit a jet zpět, což je celková zajížďka na hodinu. Rychle tedy hledám alternativní místo v podobě cesty Bonneville Speedway Road, která je na severovýchodu solných plání.
Máme to sem pár minut a už při nájezdu na 6 kilometrů dlouhou rovinku vidíme v dálce úplně bílou plochu pláně. Jak se ale blížíme, postupně zjišťujeme, že to je odraz od oblohy. Ano, Bonneville Salt Flats jsou v této části opravdu pod vodou. Juchů jaksviňa.
Hurá, je tu voda, dnešek u Bonneville Salt Flats bude stát za to.
Na Instagramu jsem říkal, že si jdu ohřát nohy do vody, přičemž mi došlo pár dotazů, jestli tam je jako nějakej termální pramen. Není. Jen prostě melu nesmysle z hladu.
Voda je úplně mělká, takže se dají dělat přesně ty fotky, který jsme původně zamýšleli. Melinda nahazuje šaty, já vyzouvám boty a jdeme si trochu zchladit nohy do ledové vody. Takovým vedlejším efektem téhle zimy je, že fotky jsou trochu víc sexy, než kdyby bylo teplo.
Západ je úžasnej. Tak úžasnej, že se nedá popsat slovy. A tak tady stojíme a mám pocit, že jsme na nejhezčím místě této ploché země.
Malinko jsme se na první pokus pohádali, protože Melindu studená voda strašlivě řezala do nohou. Tak jsem říkal něco ve stylu: „Omg podívej se, já tady chodím už půl hodiny a nejsem z toho posranej“. V ten moment to samozřejmě vypadalo, že z focení nic nebude.
Naštěstí tomu Melinda ještě dala šanci, a tak vznikly fotky, za který jsme oba nekonečně rádi. Jinak já si celou dobu myslel, že stačí ty nohy zimou trochu znecitlivět a najednou se po pláních dá bosky chodit v poho.
Ta zima tomu dodala trochu sexy grády. Zkoušel jsem bradavky odstranit, ale nakonec jsme se oba shodli, že to ztrácí kouzlo. A taky asi nevidíme důvod, proč je vlastně dávat pryč.
Nádherný pastelový barvy šly do všech stran. Tohle je třeba směr východ a je naprosto netypický, aby se obloha tak moc zbarvila. Právě ale vzdušná nad Great Salt Lake, který se nachází na východ odsud, se nejspíš postarala o takovou show.
Poslední fotka před odjezdem, protože obloha prostě ne a ne zhasnout. Na další fotky Melindy i plání se nezapomeňte podívat dole v galerii.
Návrat do Sacramenta
Bonneville Salt Flats uzavírají náš velký road trip po západu USA – na solných pláních Death Valley jsme začali a tady končíme. Z Bonneville Salt Flats jedeme ještě přibližně dvě hodiny směrem na západ, až to zapichneme ve městě Winnemucca. Další den už nás čeká jen necelých sedm hodin řízení, což v pohodě zvládneme, a tak dokonce dojedeme o den dřív, než jsme původně zamýšleli.
Info 3. 12. 2021: Momentálně jsme už doma a ačkoli mám všechny blogy až do konce této dovolené napsaný, fotky zpracovávám pomaleji, takže ještě nějakou dobu budou tyhle blogy vycházet.