12. 9. 2017 1:40
Další den jsme vstávali kolem čtvrté, abychom se dostali na východ slunce opět k mostu a mohli udělat úspěšnější reprízu předchozího dne se vším všudy. Moje tajná motivace nebyla ani tak focení, jako spíš plán požádat Melindu u Golden Gate Bridge o ruku (plánoval jsem to už někdy od března). Vyhlídka Battery Spencer byla opět celá v mlze, ale všude jinde panovalo krásné počasí. Fotil jsem jenom tak naoko, ale ve skutečnosti jsem spřádal tajné plány, kde onu věc udělám. Tahal jsem nenasnídanou Melindu ze všech stran kolem mostu, což už je samo o sobě obrovskej risk, ale pořád jsem nemohl najít místo, kde by každou chvilku nechodili lidi. Takový místo se podařilo najít až cca o půl desáté, takže jsem se do toho směle pustil vědom si, že pokud odmítne, zlikviduje to celou dovolenou.
Zítra (no v podstatě dnes ráno) vyrážíme na road trip, kterému pracovně říkám „cesta po všech čertech“. Máte se na co těšit, takže určitě sledujte můj blog.
Jo a jak to vlastně dopadlo s kuframa? U Delty nám řekli, že už je u sebe nemají a že už je poslali zpátky k AirFrance, kde by možná-už-nejspíš-asi-pravděpodobně-ale-ne-úplně-jistě mohly naše krámy být. To už mně nedalo a začal jsem je regulérně drbat, jestli si ze mě jako dělají prdel, protože předchozí den jsem nechal přes Helpdesk všem aerolinkám poslat zprávu, aby na ty kufry nikdo nesahal a nechal je ležet u Delty. Inu šli jsme tedy k AirFrance, zeptali se na naše kufry, dali jsme nějaké paní všechny naše papíry a ta s nima zmizela za kovový dveře. Po půl hodině jsem začal hledat díl MacGyvera, kde vyrábí bombu ze žvýkaček, když tu najednou se paní objevila a co víc, měla ty naše podělaný krámy. Melindy fialovej kufr vypadá, jako by šel potrubní poštou hned po ropě, ale máme věci zpět a všechny křivdy jsou skoro zapomenuty.