Aklimatizační dny máme za sebou, a to znamená, že nás teď čeká naše hlavní cesta po Arizoně a Utahu. Poslední den před odjezdem řešíme shánění stanu, spacáků a batohů. Pochopitelně nemůžeme všechno z důvodu vyprodaných skladových zásob koupit na jednom místě, a tak jak vocasové putujeme po čtyřech různých Walmartech v Sacramentu.
Máme naplánovaný okruh přibližně 4500 km s tím, že se vydáme víc do hloubky, jelikož turisticky profláklý místa už známe. Taky máme v plánu výzvu v podobě přespání u Reflection Canyon, kde se asi tři hodiny jede po úplně rozbité cestě a pět hodin jde pěšky. Pořád jsme zvažovali, jestli se do toho pustit, ale říkali jsme si, že když to neuděláme tentokrát, kdo ví, jestli se k tomu ještě někdy dostaneme.
Tohle je náš povoz pro letošní cestu. Je to hybrid s V8, ale umí to jezdit i čistě na elektriku. V momentě, kdy se s elektrickým pohonem suneme po parkovišti, říkám, že jedeme na prďavou energii. Je to inspirováno jednou epizodou South Parku, kde v San Franciscu byl každej, kdo měl hybrida, tak samolibej, že mu voněly i vlastní prdy.
Nejsložitější nám při plánování přišlo vymyslet, co vlastně chceme vidět cestou po Kalifornii. Shodli jsme se nakonec, že nejlepší by byl Sequoia National Park, nicméně pár dnů před odjezdem jsme zjistili, že park hoří a většina cest je zavřená. Záložním plánem byl přejezd rovnou do Las Vegas, ale vzhledem k nutnosti zajistit si ubytování z pátku na sobotu jsme z toho upustili. Takhle na poslední chvíli vycházelo ubytování například v hotelu Stratosphere na 8500 Kč, přičemž standardní cena v týdnu při rezervaci předem se pohybuje klidně kolem osmi stovek.
Volíme ekonomickou variantu přes Death Valley
A tak nakonec volba padla na Údolí smrti, kde víme, že se dá v pohodě vyspat v autě – i přesto, že to tedy není tak úplně legální. Primárně se ale chceme dostat do Utahu a Arizony, takže nám tahle varianta vyhovuje nejvíc. EDIT následující den: tak Melinda našla, že se v Údolí smrti dá přespat zadarmo v kempu. Dobrý vědět, když už jsme tam na divoko spali dohromady třikrát.
Po cestě poprvý v Americe řídí i Melinda, takže díky tomu mám prostor psát tyhle nesmysle a taky hodně čumím z okna a obdivuju skály, stromy i zasněžený vrcholky hor, kterým říkám snowcaps. To je spojení slov, o kterým je Melinda přesvědčená, že jsem si ho vymyslel a ve skutečnosti neexistuje. Až budeme mít internet, budu to muset ověřit.
Melinda. Krásně a s úsměvem se pere s těma kokotinama, co nonstop vymýšlím.
Večerní focení v Badwater Basin
Tyhle řádky píšu v Badwater Basin, 85,5 metru pod úrovní moře. Je sedm hodin večer a temnou krajinu osvětluje jen Měsíc. Fotím jezírko s oblohou a jen sem tam se rozhlídnu kolem, jestli z dřevěné terasy někde kolem mě nevylezl škorpión. Poslouchám to nekonečný ticho a mám pocit, jako bych to tu narušoval i samotným dýcháním.
Do toho zpracovávám fotky a rozplývám se nad nádherným západem, kterej jsme sice stíhali jen tak tak, ale podařilo se. A myslím, že nejlíp vám to zprostředkuju pomocí fotek, takže je nechme mluvit za mě.
Do Údolí smrti jsme dorazili úplně tak tak, kdy se zrovna obloha na západě začala rozsvěcovat do všech odstínů červené a oranžové.
Dokonce jsem tenhle večer udělal jedny z mých nejoblíbenějších fotek z USA.
Bylo zvláštní být tady v pět hodin odpoledne a pozorovat, jak končí den. Pocitově mám totiž tenhle moment pořád zafixován tak s devátou večer, takže hned po zhasnutí oblohy se mi začalo strašně chtít spát.
Ještě jedna fotka s Měsícem, který i v první čtvrti svítil tak vydatně, že při pohybu po dnu Badwater Basin nebylo potřeba nijak dál přisvěcovat. Nebo teda aspoň Melinda říkala, že vidí fakt dobře, i když teda každý dva tři kroky zakopávala.
Tohle jezírko dostalo jméno od průzkumníka, který nemohl donutit svou mulu, aby se z něj napila vody. Proto napsal do mapy Badwater, tedy špatná voda a jméno se uchytlo. Jezírko je domovem druhu Badwater Snail – místního šneka. K jezírku se nesmí přímo přistupovat, což je i důvod, proč jsem fotil takhle dál z mola a nemohl si šneka pohladit.
Spaní v autě v Death Valley
Jak už jsem říkal, spaní v autě v USA není tak úplně legální, ale na druhou stranu je to aspoň trochu dobrodružství. V Death Valley vás k tomu i nepřímo vyzývá průvodce, ve kterém říkají, že máte přes noc zůstat sledovat hvězdy.
V devět už jsem mlel z posledního, takže jsme to zapichli u Zabriskie Pointu. Usnul jsem hned a na chvilku se vzbudil o půlnoci, jen abych zkontroloval, že Měsíc ještě pořád nezašel. Podruhý jsem se vzbudil ve dvě, a to už byl Měsíc schovanej, takže jsem po chvilce odhodlávání vzal foťáky a popošel alespoň rychle něco pocvakat.
Do dvou mně bylo v autě hrozný horko. Pak jsem měl tuhle hodinovou epizodu s noční oblohou, totálně vymrzl a od té doby mi až do pěti, kdy jsme vstávali, byla zase naopak hrozná kosa.
Pokračujeme dál až do Utahu
První den na cestě se tedy dá označit za úspěch. Další den máme v plánu dostat se přes Las Vegas se zastávkou ve Valley of Fire až do Utahu. Níž v galerii najdete ještě pár fotek z prvního dne na cestě. Jinak docela sranda je i mých stories na Instagramu, tak mě tam nezapomeňte sledovat.
Comment (1)