Krojový ples Mikulčice 2020

Tuto sobotu jsem vůbec poprvé v životě vkročil za značku Mikulčice. Mluvil jsem o tom už ve svým nedávným videu (https://youtu.be/h5Wy9BIBXHc): tím, že se vydáte do neznáma, donutíte mozek do paměti zapisovat mnohem více věcí, než při běžné rutině na autopilota. Proto mohu tentokrát přinést k fotkám z plesu příspěvek snad přímo v reportážním stylu, o což jsem byl mimo jiné i požádán. V následujícím textu není nic pravda a vlastně jsem ho vůbec ani nepsal já.

———Reportáž včil———

V 19:20, neobvykle přesně na čas, přijíždím do rodiště Fanoše Mikuleckého. Potemnělá obec mě za svitu Měsíce přivítá až sváteční atmosférou ale i neosvětlenými chodci, které počastuji dotazem “Víte, že vás nejde vidět vy hňupi?” – samozřejmě pouze v soukromí mého auta. Nejsem blázen a není to poprvé, co jedu na místo, kde jsou ostatní v přesile. Rozkoukávám po místním kulturáku, ale malebnou obcí se již v osm hodin večer ozývá mocné házení mačety, které si svojí hlasitostí i nevhodností nic nezadá s řezáním motorovou pilou v době nedělního oběda. Musím zvláště ocenit hrdinskou volbu místa pro dopad šavle, jež se nachází sotva pár kroků od schodů vedoucích do kulturáku.

Možná to ale jen z mé strany nebylo správně pochopeno. Třeba v této obci na hranicích se Slovenskem teprve doznívá Baroko a jedná se jen o vyjádření stavu “Jsem zcela sytý, ale chutná mi a domů ještě určitě nejdu”.

Byly to právě krojované páry z Mikulčic, které již v roce 1886 na rolnickém plese Slovácka v Lužicích poprvé předvedly národní tanec Besedy. Moravské besedu předvedou i nyní o 134 let později, přičemž toto vystoupení je následováno tancem dvou chlapců. Ten má v obcích Moravského Slovácka i Podluží opět silnou tradici, ačkoli stejně jako vrhnutí mačety se i tento čardáš objevuje na scéně o něco dříve, než je standardně zvykem. Tanec zpravidla probíhá ve velmi těsném objetí, přičemž pár se střídavě pohybuje krok sun krok na jednu či druhou stranu dle toho, za čími zády se zrovna nachází těžiště poskakující dvojice. Tanec je obvykle doplněn pokřikem “Já tě zabiju ty šuline,” popřípadě jiným významově podobným hlasovým projevem.

Mikulčice ale nežijí jen ze slávy svých předků a objevují se zde i osobnosti nové. Kumulování rolí si probojovalo cestu i sem na severozápad Slovenska, a tak první stárek čirou náhodou osciluje mezi rolemi na parketu a v čele cimbálky, jejíž primášem čirou náhodou je.

Moc se mi v Mikulčících líbilo, snad mě ještě někdy zavoláte ❤️