Malinko bojuju s včasností mých příjezdů na hody. Zatímco na svatby jezdím zpravidla buď úplně přesně, nebo o něco dřív, v případě hodových srazů jsem poněkud laxní a nějakých pět až deset minut mě vůbec nerozhodí.
Považuju to ovšem za neprofesionální, a tak jsem na nedělní sraz v Šakvicích dorazil 10:28 – o celý dvě minuty dřív. Jenže 10:40 před obecním úřadem v Šakvicích ještě pořád nikdo nebyl. Sem tam se mi stává, že při mluvení pletu Šakvice/Šardice a jen jsem doufal, že jsem to epicky nezazdil, protože co si budeme, sezóna je náročná a sem tam toho mám nad hlavu.
Moji osamělost před obecním úřadem jsem sdílel ve stories na Instagramu a byl ujištěn, že žádnej problém – Šakvice prý běží časovým pásmu, který je oproti zbytku ČR minimálně o půl hodiny posunutý.
A vskutku: krojovaní začali postupně přicházet, přičemž jako poslední se na srazu objevil místní hodovej matador Pepa (ten mi mimochodem řekl, že tam mám být 10:30). Bylo přesně 11:05 a sotva Pepíno došel do hloučku krojovaných, všechny poučil, že mše začíná v 11:00, už se nemůže čekat a že se musí do 200 metrů vzdálenýho kostela vyrazit hned. Prostě jak seš jednou mazák, co ty mladý drží nějak v řádku, musíš si zachovat tvář, i když se čeká jen na tebe.
Největší zastoupení přespolních tentokrát dorazilo z Kobylí – celkem šestnáct borců a osm holek. Touhle dominancí se nechal jeden nešťastník poněkud unést a po odverbování úvratí na Zlaťanku zavolal „muziko superúvratí“. To byla pochopitelně obrovská chyba, protože muzikanti verbuňk točili jak zmrzlinu tak dlouho, až i ti nejodolnější tahali nohy jak somráci.
Mimochodem musím ovšem napráskat, že část Kobyláků se hned po večeři přesunula do konkurenčního Josefova, což považuju odsouzeníhodný. V přeplněným Josefově by se totiž těžko najedli tak, jak v pohostinných Šakvicích.
Každopádně emancipace dorazila i pod Pálavu, takže bylo půlnoční překvapení o dominanci holek nad klukama. Chlapci měli růžový oblečky, obojky a různý další nedůstojný věci. Nachlastaní borci nemají vůbec žádný zábrany, a tak jsem měl chuť si po tomhle překvapivým překvapení propláchnout oči kyselinou.
Naštěstí to netrvalo dlouho a taneční parket se přerodil v diskotéku. Focení bylo objednaný do 1:00, ale moje inkluze byla pravděpodobně úspěšná, neb jsem skončil přesně 1:30 – tedy přesně tak, jak velí časovej posun v Šakvicích.
Díky moc, že jste si mě vybrali a doufám, že se fotky budou líbit 😊