Sedím si takhle v pohůdce v neděli odpo v hospodě a v tom mi zavolá nešťastnej Pepa, jestli bych jim nemohl nafotit hodovej večer v Šakvicích, protože jim vypadl fotograf. Já samozřejmě tyhle záskoky miluju, bo proč si mě neobjednat rovnou, když mi můžete zranit ego tím, že budu až druhá volba 😅
Každopádně tenhle text určitě nechci využít ke fňukání, ale spíš k průzkumu, neb jedním z nejzajímavějších zjištění tohoto večera bylo, že pokud v kruzích okolo 17 až dvacetněco let použijete při psaní smajlíka „🙂“ je, to bráno ironicky až sarkasticky… významově pro nás staré lidi asi takto „🙄“.
Úplnej extrém je prý tahle varianta „🙃“ – tam už prý není pochyb, že to co píšete, nemyslíte upřímně. Je to pro mě naprosto šokující odhalení a na vlastní kůži pociťuju generační propast, protože mám pár oblíbených emoudžis a neutrálního usmívajícího se smajlíka používám přesně k opačnýmu účelu, čili jakože „všechno je v cajku a usmívám se, když odepisuju na tuhle zprávu“.
Jak to teda máte vy? Rád bych zjistil, kde je cca ta hranice, kdy se přestáváme chápat, bo já pořád měl za to, že kontext matters – třeba u palce nahoru je to typický. Sám umím posílat sarkastický palce hore, upřímný palce hore, opakovaně někoho vypalcovat, aby šel už do prdele… a vždycky jen záleží na kontextu. Jako WTF? Neexistuje nějaký školení pro lidi s boomerskou duší?
Jinak hodečky v Šakvicích hezký – byl to poslední den, takovej uvolněnější, komornější a klidnější. A o půl jedenácté se už nedaleko sóla píchalo v autě, což ovšem rozhodně neodsuzuju, protože I’ve been there v roce 2011 na hodech na Čejči taky a někdy si prostě takhle v pohodě tancuješ na dechovku a najednou tomu prostě neporučíš 👍