Jak už jsem zmiňoval při posledním příspěvku z hodů v Čejkovicích, začíná být těžší a těžší vymýšlet, z čeho si v těchto reportech dělat srandu. Abych si v hlavě všechno rozležel, šel jsem včera běhat, ovšem na prvním kilometru jsem měl obrovskou krizi, neb jsem polkl komára a ono se to nezdá, ale bez vody je to docela velkej problém. Pár kilometrů jsem pokašlával a snažil se myslet na nějakou dobrou chálku, abych komára spláchl slinama. Od desátýho kilometru jsem přemýšlel, jak přežít a doťapkat to domů, a tak jsem nakonec po 14,3 km došel domů s prázdnou.
Oproti tomu s prázdnou určitě nedošly domů ty davy houbařů, co jsem v lese potkal. Asi jsem nikdy tolik houbařů najednou v lese neviděl a obzvláště mě zaujal jeden hlouček, co šel cítit už z dálky. Všichni totiž kůřili jak starý Oktávky, až to mělo kolem nich takovej vibe, co býval dřív v hospodách, když se tam ještě mohlo vyhulovat. S hodama to nesouvisí, ale chtěl jsem tenhle zábavnej fakt zmínit, neboť mi přišlo velmi poetické, aby člověk šel na čerstvej vzduch do lesa a tam pálil jedno cígo za druhým.
Každopádně i přestože jsem nic nevymyslel, přeci jen jeden zajímavej poznatek z nedělních hodů v Moutnicích mám:
Jak se člověk pohybuje směrem k Brnu, zpozoroval jsem změnu ve stylu verbuňku. Zatímco Podluží jede čistě exhibici tradičního verbuňku, směrem k Brnu se v tomto tanci začínají objevovat prvky parkuru a break dance.
Přemety přes ruce (kolikrát nepovedený) toho jednoho namrdance (nebudu upřesňovat) nepočítám, ale docela mě dostal týpek, co hodil salto přes rameno… který jsem teda mimochodem nestihl vyfotit. Jako mega mi učaroval a věřím, že holky na to musí strašně letět.
Při sledování stories mýho okolí jsem sice dostal pocit, že se všichni v tomhle termínu vydali na Vrbicu, ovšem v Moutnicích hrála Lácaranka – a kde je Lácaranka, tam jsou dobrý hody. Nicméně právě Vrbice byl asi důvod, proč v Moutnicích tentokrát chyběl Mira, a tak prosím o doplnění, kolik řízků padlo tentokrát a jestli byly s majonézou.