Nevím, jestli nezačínám mít profesní deformaci, jako se například objevuje u zdravotníků, kteří jsou neustále v okolí nemocných lidí, a tak začnou projevovat určitou otupělost a cynizmus.
Jsem totiž na svatbách a hodech neustále v okolí opilých lidí, a tak se mi nejspíš nějak začínají stírat hranice, jak se chovají lidé střízliví versus lidé pod vlivem. Kolikrát vůbec nepoznám, že je někdo na hadry… a pak je taky hodně lidí, který znám vlastně jenom opilý – sem mimochodem spadá většina mladých krojovaných.
Každopádně v pondělí mě na hodech překvapila zpověď většiny borců, kteří měli dle vlastních slov z neděle kompletní okno. Nejvíc mě to překvapilo u Honze, kterej si nepamatoval, že jsem mu po jeho naléhání půjčil foťák, aby mě vyfotil. A když si za velké pomoci vzpomněl, že mě fotil, nevěděl s kým. Nějak mu prostě uteklo, že to bylo s jeho holkou a že mi dokonce dala pusu.
No a pointa je, že já ho vnímal jako úplně v pohodičce a lehce vyklidněnýho alkoholem, ale v žádným extrému. Víte, nejsem na moji techniku extrémně opatrnej, ale asi bych ji do rukou nedal někomu, kdo svůj stav následně popsal jako „vole já byl úplně v prdeli“.
Jinak pondělí je na hodech v LA takový domácí a chvilkama, zvlášť při blbým počasí, až komorní. Účastní se ho ale ženáči a musím říct, že jejich večerní zpěv „U Lanžhota na dolině“ mě fakt poslal do kolen… jako i teď, když na to vzpomínám, stojí mi chlupy po celým těle. Nebo jak by řekli v Lanžhotě „stojá ně chvoupy po ceuým těue“. Opravdu jsem na žádných hodech neslyšel mužáky takhle nádherně zpívat. Fakt ne.
A je to ten hlavní důvod, proč jsem se na Instagramu rozhodl nabídnout se k adopci do LA. Do tohoto kroužku dojít s harmonikou, skončili bychom až v momentě, kdy bychom vypili všechno v rádiu 10 km.
Už mám i nějaký nabídky, ale konkrétní rodinu zatím vybranou nemám… asi to budu muset rozhodnout na základě nabízenýho kapesnýho.
Video najdete níže ❤️
Ideálně si dejte sluchátka, ale i tak je nahrávka samozřejmě jen odvarem, jaký bylo tenhle zpěv zažít na vlastní kůži.