Všechny jména, názvy dědin i události v tomto příspěvku jsou smyšlený.
Je 12:07 a Majk mi konečně odepisuje na dotaz z rána, kdy mám přijít na sraz. Moje očekávání je cca druhá, on mi odepisuje, že v jednu. Píšu mu „to je v prdeli“, on mi odpoví, že mi hlavu neutrhne, když dojedu 13:20. Na sraz v hospodě přicházím 13:24 a hádejte, kterej umělec tam ještě minimálně deset minut není? Majk dezorientovanej jako indiánská stařena mě utvrdí v pocitu, kterej jsem měl hned po mým příjezdu: celá chasa je indisponovaná po včerejší strašné kalbě.
Kobylí je už tradičně místem, kde poprvé vykouknou jako poupátka po dlouhé zimě krojované chasy od Podluží až po Brněnsko. Jejich mise je šlechetná, neb si společně přijedou takhle na úvod sezóny udělat první pořádnou ostudu. A tak nechybí Verbířské Cuvée, nechybí intergalaktický cyklistický tým Čejkovic, nechybí Vrbecká chasa poctěná superúvratím, nechybí ani Jan Jelínek alias Srna, co má zrovna v tento den narozeniny a zve mě k této slavnostní příležitosti na kořalku. Nechybí nikdo. Snad jen ten Mira, co žere řízky s tatarkou.
Už minulej rok jsem k hodům v Rakvicích psal, že jedna opic slabá, víc opic silná. Tohle naprosto sedí třeba ke klukům z LA, kteří když zpívají jako jednotlivci, je to takový eeee. Ale když zpívají spolu, je to perfektní. Pravým opakem je při přespolních nástupech třeba chasa z Velkých Pavlovic, která typicky hledá společnou tóninu celou písničku. A sice se říká: kdo hledá, najde, ale ne, v tomto případě to neplatí. Jenže i přes tuhle ztracenou generaci svítá při nástupu VP naděje. Malí kluci z Hanýsku dávají na začátku šanci starším souputníkům, nicméně jakmile zaznamenají, že to nikam nevede, vezmou to do vlastních rukou a zbytek osazenstva přezpívají. Už tuším, kdo bude mít za deset let všechny holky na hodech.
Zajímavým úkazem je večerní moudrost Tomáše Čížka, kterej po jídle vstává a poprosí všechny přítomné, aby se začali zvedat. Že pan starosta má přeci jen stárku a sedělo by se tu sice krásně, ale buďme ohleduplní. Tuhle rozumnou podobu Tomáše neznám, a tak přemýšlím, jestli mu někdo něco nehodil do pití, nebo nedejbože neřídí. A prozradím, že podle fotek z rána, co se mi poštěstilo vidět, Tomáš pravděpodobně neřídil. Tady je svět ještě v pořádku.
Další hodová sezóna znamená i další díl seriálu „Pošťuchování s klukama z Těšan“. Na Máji se kolem půl jedenácté objevuje plakát a terčem jsem trochu očekávaně opět já, přičemž tentokrát jsem hledán jako vězeň z Azkabanu. Boubelky z Těšan samozřejmě zvolili tu nejdebilnější fotku, kterou se jim na mým Facebooku podařilo najít. Nevadí ovšem – jsem nově vyzbrojen umělou inteligencí v Photoshopu a odplata bude nemilosrdná.
Na hodech nakonec zůstávám fotit do dvou, což se ukazuje být i možná zbytečně dlouho. Část lidí začíná šilhat, část lidí se těžko poslouchá. Ale zase jsou ty fotky dobrá sranda.
Tak se mrkejte 😊