Pondělí na hodech v Kobylí bylo oproti nedělní krutopárty až komorní. Svůj podíl na tom určitě mělo počasí i večerní bouřka, což je škoda, protože hrála Lácaranka, moje oblíbená kapela nad 1,5 tuny – nojo, musel jsem si vymyslet tuto kategorii, aby mi nechodily škaredý zprávy od Lašáru 😐
V tenhle den bývá tradičně zavádka a k mému podivení se tady žádný špinavý prádlo nepralo. Nevím nevím, buď se sešla parta andílků a nikdo nic pamětihodnýho nevyvedl, nebo Štěpána přejmenujeme na Štěpán the Milosrdný.
Emotivním momentem bylo loučení se s krojovanýma, kteří jdou do výslužby (rozumějte půjdou příště za ženáče). Lácaranka se na chvilku transformovala ve smuteční kapelu a ukápla nejedna slza. Věšení kordule na hřebík, pokud se nepletu, se poprvý zavedlo v roce 2019 a zdá se, že se z toho stane nová hezká tradice.
Na večeři u starosty se největším požehnáním ukázal být bazén. Zasedli jsme totiž ke stolu a nedalo se to kámo. Puch nohou jednoho z nás leptal sliznice a pálil do očí. Prvně jsem se obával, jestli to nemůžu být já, ale při odsednutí jsem zjistil, že smrad mě nenásleduje. A tak to tedy byl jeden z těch 4 umělců, kteří jsou ke konci alba v bazénu… protože koupání ten problém vyřešilo.
Večer už to bohužel byla skrz přeháňky taková dojížděčka, ale jak jsem pochopil z videí, dojíždělo se až do úplnýho rána, protože víš co – poslední den hodů, tak proč se úplně nezrakvit 👍