V úporným vedru podhůří Vrbice zaznívá první úder bubnu a kobylští borci při cestě kopcem potí krev. Včerejší kalba prý byla strašlivá a já jsem tady konečně po třech letech, abych to mohl zaznamenat ve fotkách a navíc k tomu napsat pár skromných poznatků.
Člověk ví, že budou dobrý hody, když se sotva stíhá zdravit se všema známýma. Nástupy přespolních mohou být na jednu stranu zdlouhavý, na druhou stranu skrývají dostatek variability k tomu, aby člověka udržely v napětí. A tak třeba Vrbice tradičně dostává superúvratí, bo odverbovat jedno úvratí je pro kluky s průpravou z hor tady v nížinách příliš malá výzva. Vůbec jsem si tak nějak při nástupech říkal, že momentální standard verbuňku je o dost výš, než býval z nás. A to vůbec nemluvím o Podluží a jejich masakrkulervoucím podání tohoto lidového tance. Třeba se mi to ale jen zdá, bo já vždycky hodně dobře zpíval a hodně napiču verboval.
Lidé ošlehaní všemi hodovými větry jistě ví, že tradicí těšanské chasy je dovézt přes pole plakát, v rámci kterého hledají či inzerují nějakého nešťastníka. V minulosti se hledal třeba pan vajíčko alias Komajz, inzerován byl učitel otoček, nebo z volebního plakátu Lukáš hlásal, že zastaví zadlužování státu stabilizací cen alkoholu. Tentokrát jsem se obětí stal já, a tak se třeba na dveřích u záchodů, či na máji, objevil plakát „hledá se ztracený fotograf – buzerant Mara“. Možná by se mohlo zdát, že přirovnávat kluky z Těšan k čivavám, co vám ojíždějí nohu, nebylo šťastné, ale mně tento druh hybridní války vyhovuje – já útočím formou kyberšikany na sociálních sítích, odpovědí je tištěná propaganda přímo na hodech. K fyzickýmu kontaktu takhle vůbec dojít nemusí.
Dorazil i intergalatický cyklistický tým z Čejkovic. Nástup na sólo se tentokrát oproti roku 2019 obešel bez nehody, neb hoši byli nějak podezřele v cajku. Ovšem doba postupovala, svoji formu nakonec naladili. Věřím, že kromě hromady kol po nich v Kobylí zůstaly i desítky šavlí. Co vím, kola si druhej den dezorientování členové čejkovské chasy postupně vyzvedávali, nicméně šavle budou asi muset vyzobat kobylští ptáčci.
Zatímco v Těšanech se mi zdálo, že se moc nepije, tady byl můj dojem přesně opačný. Nemám na to přesnou měřící techniku, ale v tomhle dojmu mě o půl osmé večer utvrdilo, když Jára v reakci na skandování „Jára nemá péro“ ukázal péro.
Co k tomu dodat… hody v Kobylí jsou prostě tím nejlepším možným otvírákem sezóny. Aby si člověk odvezl domů kromě úžehu i tolik zážitků – to se vždycky nepovede. Jen mě trošku trápilo to brutální ostrý sluníčko, ale jak budete albem postupovat dál, světlo se bude postupně vylepšovat a fotky budou lepší a lepší 😊