Třetí víkend v srpnu byl z hlediska hodů strašným způsobem napráskanej. Málokdy se totiž v jednom týdnu potkají silný dědiny, jako jsou Čejkovice, Velký Pavlovice, Moravský Žižkov a Mikulčice. Kde budou hody nejlepší jsem měl samozřejmě od začátku daný tím, že jsem byl objednanej právě do prvně jmenovaných Čejkovic, přičemž jsem se mohl těšit, že po prochcaným minulým roce konečně zažiju domovinu intergalaktického cyklistického týmu v plné slávě.
A že bude hezky až moc je mi jasný v momentě, kdy přijíždím na sraz a teploměr ukazuje 34 °C. Teplo se dalo čekat, ale co se čekat nedalo je, že úderem ohlášené druhé hodiny se opravdu ozývá buben a průvod s borcama se dává do pohybu. Po Šakvicích se mi to zdá naprosto neuvěřitelný a lehce přehodnocuji adekvátnost mýho příjezdu 13:57.
Při štrádování hore ulicí Újezd zároveň přehodnocuju adekvátnost mých kalhot, který nosím rád na focení, i když jsou strašně teplý. Ne teplý ve smyslu homo, ačkoli teda holky mně v nich chválí zadek a borci se ptají, jestli se dají koupit i v pánské velikosti. Možná tedy vlastně jsou i trochu homo.
Počasí si vybírá první oběti. Patrik si stěžuje, že se mu chce umřít, ale krev potí vlastně každej – ať už byl den předtím vylitej jak řeka, nebo ne. Líp je až pod zeleným, kde se s přihlídnutím ke konkurenci objevuje docela fajne mix přespolních. Ne moc, ne málo, tak akorát, aby se s kým bylo bavit a koho fotit.
Na večeři Natka řeší, že Patrika nakonec poveze do nemocnice. Na jednu stranu smutný, na druhou stranu business first, a tak nabízím možnost focení na parte za 500 s cashbackem 50 %, pokud to bude zbytečný. Na kšeft si neplácneme, ale večeřa zadarmo i tak dobrá.
Zbytečný se ale zdá něco úplně jinýho: plakát, že se hledají boubelky z Těšan, kterýho rozhodně vůbec nejsem autorem. Naštěstí se dvě ze tří boubelek na hodech přeci jen objeví, takže válečnou sekeru můžeme, zdá se, považovat za vykopanou.
Tolik asi k prvnímu dnu na hodech v Čejkovicích. A už brzy se můžete těšit na pondělí a úterý! 😊