Intergalaktický cyklistický tým z Čejkovic potkávám deset let jen jejich cestách přes pole, neb z důvodu krytí s hodama ve Velkých Pavlovicích jsem nabídku na focení v Čejkovicích zatím nikdy nepřijal. Tentokrát se termíny ovšem rozestoupily a já tak mohl zavítat do domoviny chasy, která tradičně jezdí přes pole hodně na kole a hodně na hadry.
Hned po příjezdu se ptám, jestli jsou Čejkovice ve stejným časovým pásmu, protože pod májou už Vanda vytáčí kolegu při svižné polce. Kluci se prý jen roztrénovávají na tanec s holkama, a tak to prý není vůbec teplý. Asi stejně jako není vůbec teplý se na první sex s holkou připravovat s kamarádem. No nevím, not so sure bro.
Nepřízeň počasí nás bohužel zahání do kulturáku, kde je teplota zhruba taková, jakou udržujete na grilu při dušení masa. Místní kulturák má ale jedno zajímavé specifikum, ke kterýmu se ještě dostaneme.
Na sóle řádí hurikán. Není to ovšem opravdový hurikán – je to první stárek Staňa, co to tradičně točí točky jak zmrzlinu max rychlostí. I přesto, že specifikem kulturáku v Čejkovicích jsou opravdu kluzký parkety, i v jeho případě se potvrzuje výhoda domácího hřiště, protože zatímco přespolní při nástupech hážou jeden přes druhýho tlamy, Čejkovice mají evidentně obutou měkkou směs a když nepočítám neohrabaný seskočení Kuby stylem „prdeláč“ při večerním sóle, nikdo se na zemi nevyválí.
To ovšem neznamená, že jsou borci z Čejkovic zcela v bezpečí. Nad ránem si celodenní chlastání přeci jen vybírá svou daň, když se Filip rozstřelí na schodech k záchodům. Zcela oproti očekávání, že kdo je plechovej, tomu se nic nestane, je to havárie natolik výrazná, že vyděsí jednu z přítomných dam a je povolána záchranka.
Záchranář je prý lehce iritovanej, ale já se mu vůbec nedivím. Představa, že přijedu o půl třetí do dědiny, kde jsou úplně všichni naprosto dezorientování jak indiánský stařeny, asi bych taky nebyl úplný sluníčko.
A tak máme za sebou neděli na hodech v Čejkovicích a další dva dny to go, přičemž zvlášť úterý bylo dost výživný, a tak se ještě můžete těšit 😊