Hej víte, proč jsem nechtěl jít v noci z neděle na pondělí do bazénu? Ok, povím vám příběh.

Dal jsem si minulou neděli kebab a fakt brutálně se z něho posral. To by samo o sobě byl cajk, jenže tenhle problém přetrvával i pondělí a v úterý a ve středu se to vylepšilo tak, že jsem už nechodil srát, neb jsem vlastně nechodil vůbec. Ležel jsem takhle úplně na hadry vyřízenej v posteli a přemýšlel, jak se z tohoto můžu dostat do pátku, kdy mě čeká svatba.

A pak přišel čtvrtek a mně bylo konečně jakž takž dobře. Až tedy do večera, kdy mě při cestě na Vysočinu moc hezky začalo bolet v krku. Touhle dobou jsem si nadával, že jsem opravdu defektní.

Nějak jsem přežil pátek, nějak další svatbu v sobotu a pak konečně došla neděle a hody v Těšanech. Moje nachlazení vrcholilo, a tak jsem jen napsal Honzovi, že jedu a aby mi na nějakým hezkým místě vykopal hrobeček.

Po příjezdu jsem zjistil, že i přes moji premiéru v Těšanech velkou část chasy znám, protože jsou aktivní a chodí hodně přes pole. Nejvíc se mi vryli do paměti Honza, Tomáš a Filip, protože jsme spolu jednou v Pavlovicích strašlivě nachcaní válčili v bazénu. Vtipný je, že mluvím o vrytí do paměti a přitom si toho mnoho z této epické bitvy napamatuji.

Kluky z Těšan mám i přes ty jejich debilní kecy opravdu rád. I toho Filipa, kterej sice furt s něčím otravuje, ale je to stejný, jako když necháte čivavu ojíždět vám nohu – prostě ať si udělá dobře a ono to za chvilku přestane.

Asi ze soucitu k mýmu rozbitýmu stavu ke mně byli všichni velmi milí. Dostal jsem nalitej rum a zmrzlinu, u které jsem si uvědomil, že mě bolí v krku, takže jako štafetu ji po mně přebral Honza. A tak si teď říkám, že doufám, že ode mě nechytl bacilek. Na druhou stranu kluk moc hezky kalil, takže předpokládám, že případná nemoc mnoho šancí na přežití neměla.

Tak to je asi vše. Moc děkuji za otevření hodové sezóny a už se tenhle víkend těším do Kobylí, kde fotím neděli a pondělí. A tentokrát už budu v plné síle, takže pozor pozor Tome, za vtípky, co ti teď prošly, tě v Kobylí rozsekám.