V pátek jsem fotil ples gymnázia ve Velkých Pavlovicích a mírně mi to vyvrátilo teorii, o které jsem nedávno filozofoval. Měl jsem totiž pocit, že lidi začínají být mnohem uvědomělejší a přestávají neuváženě chlastat, nicméně se zdá, že to spíš bude zkreslený mým okolím. Každopádně nemůžu moralizovat – neměl jsem to jiný a vlastně jsem za to rád, protože tahle etapa cca 16 až 20 let je naprosto famózní generátor strašně trapných příběhů.
Chodil jsem na gympl v Kloboukách a na tyhle plesy většinou vzpomínám s takovým tím výrazem, jak když se kladivem jebnete přes prst a nechcete sprostě nadávat, a tak jen krčíte obličej. Dávat dohromady tyhle starý věci totiž bolí taky, i když jinak.
Jednou hodně dávno jsem si nad ránem docela rozuměl s holkou, se kterou jsem tenkrát zkoušel nějakou dobu neúspěšně chodit. Byli jsme v hospodě a když jsme hledali soukromí, vrátili jsme se už do zhaslýho a opuštěnýho kulturáku, co je hned vedle. Byli jsme pod stolem (neptej se proč) a v momentě, kdy se schylovalo tak trochu k sexy time, všechno se rozsvítilo a uprostřed placu se objevil majitel hospody. Netuším proč – jestli nás tam viděl jít, nebo šel jen zkontrolovat, jestli tam neleží nějaký mrtvoly. Zatleskal rukama a říká: „Mládeži, to je hezký, ale končíme.“ Nemohl jsem v ten moment uvěřit, co se děje a pořád ještě slyším to strašný tleskání. Jakoby to bylo přesně načasovaný na ten nejhorší možnej moment, kdy máš gatě na půl žerdi.
V té ožralosti mě nenapadlo nic lepšího, než si zakrýt obličej rukama, bo asi jsem se stejně jako malý dítě domníval, že když nevidím nikoho já, nevidí nikdo ani mě. Opic tenkrát nebyla moc chytrá, opic dělat různý chyby. Je to víc jak 15 let a doteďka mám zvláštní pocit trapnosti, když toho hospodskýho náhodou vidím.
Tak se prosím vás moc netýrejte, co se vám v pátek zase povedlo vyvést. Jednou se tomu zasmějete a když budete mít na sdílení těch hrozných příběhů dostatek odvahy, zasměje se třeba i někdo s váma 😊