Co jsem v roce 2018 fotil

Rok 2018 se chýlí ke svému závěru, a to je ideální příležitostí ke shrnutí, co všechno jsem letos fotil i zažíval. Sumarizaci jsem původně zamýšlel pro sebe, ale nakonec jsem si říkal, proč z toho neudělat článek a o ty zajímavější fotky z tohoto roku se podělit i s vámi.

Každá kapitola se skládá z úvodního textu s fotkou a z malé galerie vybraných snímků. Obzvláště v závěru budu často odkazovat na moje příspěvky na Facebooku, tak se neváhejte kouknout: tu a tam je to docela sranda.

Plesy

Na úvod roku jsem nafotil hromadu převážně krojovaných plesů převážně v podlužáckých obcích: dvakrát Lanžhot, Moravský Žižkov, Hrušky, ale i Kobylí a Velké Pavlovice. Bylo toho hodně, ale i tak jsem naštěstí byl schopen fotky dodávat zpravidla následující den. Taky mě pobavilo, že jsem jednoho člověka potkal na všech zmíněných plesech… ach to mládí.

Nejlepší fotografie z plesu za rok 2018.

Ukázka fotek z plesů

[postgallery_grid id=“grid_pentax“ data_source=“data-1″ attached_id=“32745,32744,32743,32742,32741,32740,32739,32738,32737,32736,32735,32734,32733,32732,32731,32730,32729,32728,32727,32726,32725,32724,32723,32722,32721,32720,32719″ null=““ content_type=“image“ columns=“6″ columnpadding=“column_padding“ masonry=“masonry“ imgwidth=“300″ imgheight=“200″ lightbox=“yes“ zoomhover=“zoomhover“]

Svatby

V rozmezí únor až září jsem fotil svatby. Zaznamenal jsem příběhy více než deseti párů a získal spoustu nových kamarádů. Mám pocit, že jsem konečně přestal být z focení svateb nervózní a začal se těšit na všechny ty situace, který svatební den přináší.

Ze svateb jsem začal dávat fakt hafo fotek. Nevím co se stalo: jestli jsem začal víc fotit, jestli se průměr prezentovatelných fotek zvedl, nebo jestli jsem snížil svoje nároky, každopádně jsem měl celou řadu svateb, ze kterých jsem odevzdával přes 800 fotek. Bohužel negativním dopadem tohoto nafouknutí svatebního balíčku byla výrazně delší časová náročnost zpracování fotek. Dobu dodání fotek 1 měsíc jsem ale o týden přetáhl jen dvakrát.

Nejlepší svatební fotografie za rok 2018 Marek Musil.

Ukázka svatebních fotek 2018

[postgallery_grid id=“grid_pentax“ data_source=“data-1″ attached_id=“32600,32654,32653,32652,32571,32651,32650,32649,32648,32647,32646,32645,32644,32643,32642,32614,32641,32640,32639,32638,32636,32635,29386,32634,32633,32632,32631,32630,32629,32628,32627,32626,32625,32624,32623,32622,32621,32620,32619,32618,32617,32616,32615,32613,32612,32611,32610,32609,32608,32607,32606,32605,32604,32603,32602,32601,32599,32598,32597,32596,32594,32593,32592,32591,32590,32589,32588,32587,32586,32585,32584,32583,32582,32581,32580,32579,32578,32577,32576,32575,32574,32573,32572,32570,32569,32568,32567,32566,32565,32564,32563,32562,32561,32560,32559,32558,32557,32556,32555,32554″ null=““ content_type=“image“ columns=“6″ columnpadding=“column_padding“ masonry=“masonry“ imgwidth=“300″ imgheight=“200″ lightbox=“yes“ zoomhover=“zoomhover“]

Výlet do Itálie

Na přelomu března a dubna jsme se s Melindou vydali do Itálie. Desetidenní cestu jsme začínali v Benátkách, přes Modenu pokračovali k pobřežní oblasti Cinque Terre, kde jsme navštívili města Manarola, Riomaggiore a Vernazza. Poté jsme přes Pisu pokračovali do Florencie, San Gimignana a Říma. Z Říma jsme se vydali k východnímu pobřeží k Rocca Calascio a odtud zpět do Toskánska, kde jsme na chviličku odpočinuli a přestali po Itálii jezdit jak splašení dealeři drog. Zpět domů jsme se vraceli přes Dolomity, což byla skvělá volba – jen se podívejte na fotky.

Pár fotek z cesty jsem dával na svůj Facebook a Instagram, ale nic souvislejšího jsem k cestě nevytvořil, takže tímto alespoň částečně plním rest. Vtipné příhody jsem popsal u západové a východové fotky z Dolomit, nebo u fotky z Florencie. Zvlášť západ a Florencii si určitě přečtěte.

Ukázka fotek z Itálie

[postgallery_grid id=“grid_pentax“ data_source=“data-1″ attached_id=“32718,32717,32716,32715,32714,32713,32712,32711,32710,32709,32708,32707,32706,32705,32704,32703,32702,32701,32700,32699,32698,32697,32696,32695,32694,32693,32692,32691,32690,32689,32688,32687,32685,32684,32683,32682″ null=““ content_type=“image“ columns=“6″ columnpadding=“column_padding“ masonry=“masonry“ imgwidth=“300″ imgheight=“200″ lightbox=“yes“ zoomhover=“zoomhover“]

AGROTEC PETRONAS rally 2018

Díky své primární práci se často dostávám k focení akcí mimo obory, ve kterých mám… řekněme probaci. Jednou takovou akcí je hustopečské rally, kde jsem si v červnu vyzkoušel focení rally s akreditací. Ne že bych z toho vytěžil maximum – v pátek v noci jsem to po několika zrušených RZ vzdal, šel jsem zpracovat pár fotek a poslat je jezdcům, a v sobotu odpoledne jsem už jako host jedl svíčkovou na svatbě.

Hned při prvním průjezdu Honzy Kopeckýho jsem udělal tuhle fotku a byl už vlastně z fleku spokojenej. Takovým vtipným faktem je, že na rally jede první ten nejlepší, po jehož fotkách je největší poptávka. Rally jsem fotil asi třikrát a zatím vždycky mě překvapilo, jak moc rychle Honza jede a jak málo připravenej na to sem.

Fotku jsem ještě v noci poslal Honzovi a hlavně tiskovému středisku. Tiskové středisko další den fotku zveřejnilo a odtud ji převzalo několik serverů, ale všichni nějak tak zapomněli na autora – zdravím auto.cz, ewrc.cz, aktualne.cz, motormix.cz a hromadu dalších (přehled, kde fotka online byla najdete tady). Díky za reklamu, teda vlastně neděkuju, protože mně nikdo z vás žádnou reklamu neudělal. Jedinej, kdo za fotku poděkoval a na Facebooku sdílel moji stránku byl právě Honza Kopecký.

Ukázka fotek z rally

[postgallery_grid id=“grid_pentax“ data_source=“data-1″ attached_id=“32755,32754,32749,32753,32752,32750,32748,32747,32746,25124″ null=““ content_type=“image“ columns=“6″ columnpadding=“column_padding“ masonry=“masonry“ imgwidth=“300″ imgheight=“200″ lightbox=“yes“ zoomhover=“zoomhover“]

Hody

Letos jsem fotil hody v Chrlicích a v Lanžhotě. Měl jsem ještě domluvenou Vrbici, ale z toho sešlo. Vrbice byl vůbec smutnej případ – rok jsem jim termín držel a když jsem se 10 dnů před focením ozval ohledně detailů, byl mně jen oznámen výsledek schůzky krojovaných, že jim hody nakonec nafotí někdo jiný. I takový věci mě pak nutí přemýšlet, jestli má tohle focení smysl. Ačkoli musím zase uznat, že když už nic, je to skvělá reklama – v roce 2017 moje Facebook stránka v období konání hodů v Moravském Žižkově a na Vrbici zaznamenala milion interakcí za sedm dní.

Hody mají v mém portfoliu zvláštní postavení. Díky focení hodů ve Velkých Pavlovicích v letech 2012, 2013, 2014, 2015 a 2016 si mě lidé v okolí vůbec všimli. Díky focení hodů jsem poznal úžasnou holku, která se letos stala mojí manželkou. Jak se ale zvyšuje průměrná věková mezera mezi mnou a krojovanýma, začínám si trochu říkat, jestli by nebylo na čase tuto oblast opustit. Nechtěl bych se dostat do situace, kdy se na mě krojovaní budou dívat jako na nějakýho starýho hlópáka, kterej tam šaškuje s foťákem a nerozumí jim. Na druhou stranu cítím, že k věcem, který mně do života přinesly tolik pozitivního, bych se měl stavět slušně a neopouštět je jen kvůli malichernostem. Rok 2018 mým posledním hodovým rokem ale nebude: v roce 2019 bychom se měli potkat minimálně v Boleradicích a Lanžhotě, přičemž v jednání je hned několik dalších dědin.

Ukázka hodových fotek v roce 2018

[postgallery_grid id=“grid_pentax“ data_source=“data-1″ attached_id=“32681,32680,32678,32677,32676,32675,32674,32673,32672,32671,32670,32669,32668,32667,32666,32665,32664,32663,32662,32661,32660,32659,32658,32657,32656,32655″ null=““ content_type=“image“ columns=“6″ columnpadding=“column_padding“ masonry=“masonry“ imgwidth=“300″ imgheight=“200″ lightbox=“yes“ zoomhover=“zoomhover“]

Reportáže a firemní zakázky

Během roku jsem nafotil celou řadu reportáží i rozličných firemních zakázek: portréty, prostory, budovy, sedmičky, stroje a tak dále. Nejsem na to pyšnej, ale co se týče focení, jsem promiskuitní jak cyp a baví mě vlastně fotit (teda spíš poznávat) v podstatě cokoli.

Ukázka fotek v galerii

[postgallery_grid id=“grid_pentax“ data_source=“data-1″ attached_id=“32826,32825,32824,32823,32822,32821,32820,32819,32818,32817,32816,32815,32814,32813,32812,32810,32809,32808,32807,32806,32805,32804,32803,32802,32801,32800,32799,32798,32811,32797,32796,32795,32794,32793,32792″ null=““ content_type=“image“ columns=“6″ columnpadding=“column_padding“ masonry=“masonry“ imgwidth=“300″ imgheight=“200″ lightbox=“yes“ zoomhover=“zoomhover“]

Focení pro zábavu

Hromadu fotek jsem v roce 2018 nedělal pro ostatní, ale pro sebe, popřípadě pro své blízké. Mým nejoblíbenějším motivem byla Melinda, což opravdu neříkám jen kvůli našemu letošnímu sňatku. Taky jsem na moje poměry hodně fotil sebe a dělal různý blbosti. O tom ale více až v následující kapitole.

Zejména s příchodem podzimu jsem se snažil fotit krajinu i tady na jihu Moravy a pár slušných fotek z okolí Velkých Pavlovic i z Moravského Toskánska se mi snad i podařilo. Dále jsem fotil pro kamarády i pro dobročinný účely.

Ukázka fotek v galerii

[postgallery_grid id=“grid_pentax“ data_source=“data-1″ attached_id=“32763,32787,32791,32790,32768,32789,32788,32786,32757,32785,32784,32783,32782,32781,32760,32780,32779,32778,32777,32776,32775,32774,32773,32772,32771,32770,32769,32766,32765,32764,32762,32761,32759,32756″ null=““ content_type=“image“ columns=“6″ columnpadding=“column_padding“ masonry=“masonry“ imgwidth=“300″ imgheight=“200″ lightbox=“yes“ zoomhover=“zoomhover“]

Vše nejlepší do roku 2019!

Tímto bych ukončil poslední kapitolu letošního shrnutí. Díky všem za přízeň v roce 2018 a vše nejlepší do roku nového. Jak já osobně hodnotím letošek? Velmi pozitivně. Něco málo z toho, co se mi letos podařilo:

[list style=“check“ color=“green-lite“]

Vzal jsem si krásnou ženu a měli jsme fakt super svatbu.
Vyznával jsem ji „veřejně“ lásku. Udělal jsem pro ni video, který jsem promítal večer na svatbě a téměř všechny přítomné dámy tím rozplakal (pár chlapů taky přiznalo nějakou tu slzu – prý jen u Armageddonu a tohodle). Video ale bohužel není veřejný.
Oženil jsem se ještě s vlasama, neplešatej. Z toho jsem měl trochu strach.
Začali jsme stavět. Konečně budu mít ateliér!
I přes velký počet svateb jsem udělal docela dost dobrých fotek krajiny (viz předchozí kapitola).
Přestal jsem se brát přehnaně vážně. Dělal jsem si ze sebe srandu, fotil jsem se nesmyslně aranžovanej, měl jsem svoji historicky nejdebilnější fotku v televizi, kterou mně tam pomohli dostat moji fanoušci na Facebooku.
Prolomil jsem strach z mluvení na videu.
Psal jsem na FB různý příběhy (třeba ty z Itálie), ale i menší úvahy. Odezva byla pozitivní a 300 liků už není žádná mimořádná meta.
Překonal jsem pýchu a šel v nebrumovským kroji!
Ne moc často jsem chlastal.
Začal jsem běhat a jezdit na kole.

[/list]

Ne všechno ale bylo růžový. Do letošního roku si beru následující věci ke zlepšení:

[list style=“cross“ color=“red-lite“]

Přestal jsem běhat a jezdit na kole, protože je zima, tma, prší, fouká, bolí noha, těžkej den, jsem linej, jak svině… prostě si výmluvu vždycky najdu.
Nenašel jsem úplně rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.
Když už jsem pil, bylo to kolikrát hodně těžký. Zažil jsem největší kocoviny v životě.
Chtěl jsem podporovat šikovný lidi z okolí, ale nakonec to zůstalo jen u pár výkřiků.