Začalo to celkem nevinně: měl jsem na Facebooku a Instagramu příspěvek, kde jsem si s nadsázkou posteskl nad skutečností, že nejsem jedinej Marek Musil fotograf v České republice – a k mé smůle jsem já ten míň slavnej, takže mi okolí pořád připisuje úspěchy, kterých jsem nedosáhl. Příspěvek je relativně vtipnej, tak se koukněte.

V komentářích jsem měl follow-up ve smyslu, že pravděpodobně si mě plete i kapela Wohnout, a proto sleduje můj Instagram. Na komentář mi odpověděl Daňýk od Wohnoutů, že si mě určitě nepletou a jestli jim nechci nafotit koncert v Sonu. Měl jsem chuť napsat hell yes, dát tam tisíc smajlíků a pomilovat manželku, ale začal jsem jako vtip a nerad vystupuju moc brzo z role, takže jsem to na lehkou notu chtěl i dokončit: zeptal jsem se, jestli bude krupica a úplně debilně si řekl o tričko, jinak dojdu ve Třech sestrách, protože jiný oblečení s českou kapelou nemám (lež).

Na koncert jsem se strašně těšil – Wohnouty jsem naživo párkrát viděl  a mám je neskutečně rád. ZCELA SVOBODNĚ jsem se rozhodl vzít s sebou jako +1 manželku, která mi nezapomněla uštědřit tradiční podporu slovy: „Prosím tě, hlavně to zase neposer.“ Tady se sluší upřesnit, že při naší komunikaci rádi používáme slovo ZASE i ve spojení s věcma, jejichž výskyt se potenciálně může stát teprve poprvé, takže v tomto případě to nutně neimplikuje, že už bych někdy v minulosti nějakej koncert nafotil blbě. No aby taky jo, když tohle focení vlastně byla moje první seriózní reportáž z koncertu.

Stejnou formu podpory slovy „hlavně to neposer“ zvolil i jeden můj dobrej kamarád, takže jsem měl potvrzeno, že okolí ode mne moc nečeká – takovou výchozí situaci mám rád. Navíc chtěl vědět, kolik mi Wohnouti za focení koncertu zaplatí. Snažil jsem se mu vysvětlit, že takový kapely za fotografa neplatí, ale on trval na svém. Prej mám za nima dojít a říct: „Šulini, dvacet na dřevo, nebo du dom.“ Dal jsem v sobě dohromady veškerou soudnost a jeho radu si k srdci nevzal.

Po příchodu do Sona jsem zašel do merchu za Danem, kterej mi sdělil, kam všude při focení můžu (v podstatě všude). Moc příjemná komunikace to byla a měl jsem z toho dobrej pocit. Měl jsem si vybrat tričko, což jsem nedůmyslně nechal udělat manželku. Osobně jsem chtěl tmavý tričko s obligátním „Chceš Wohnout?“, ale Melinda mně vybrala Svaz českých bohémů v bílé verzi. O jaká to chyba: v kreténské bílé jsem byl na pódiu exaktním zhmotněním pěsti na oko. Předkapelu jsem nafotil v bílé, pak se jako zářící anděl našel na jedné sdílené fotce, chvilku zadumal a následně na hlavní koncert oblíkl černý trikot Tři sestry.

Koncert byl úžasnej. Publikum skvěle rozproudila kapela Gingerhead, jejichž fotky jsem teda mimochodem zatím dohromady nedal. Po příchodu hlavního uskupení Matěj Homola oznámil nejdelší setlist v životě a začala velká párty. Ta možnost vylézt za svými hrdiny na pódium, aniž by vás z něho skopli, je prostě úžasná. Na druhou stranu suprově se fotilo i z první řady, protože kejklíři jsou k vám čelem, takže prudit na pódiu zase není úplně nezbytný. Dost bylo slov, zbytek vám sdělím pod fotkama.

Z pohledu zážitku byla světelná show fakt na úrovni, ale jinak jsem fakt po dlouhé době měl pocit, že svoji techniku využívám naplno.

Nevím proč, ale Matěje Homoly jsem se trochu bál a nechtěl jsem mu zkřížit cestu, takže nejlepší fotky mám z první řady.

Fakt mě překvapila úroveň diváků: když jsem se snažil někam dostat, všichni mě ochotně pouštěli a celkově jsem měl pocit, že se lidi došli fakt pobavit, poslechnout si jejich oblíbenou kapelu, zazpívat si, lehce zaskákat bez nutnosti kazit to ostatní, házet piva atd. Prokousat se na jiných kapelách do první řady a zpět je prostě nemyslitelný (foťák nefoťák), takže palec hore a díky všem.

Vidět hrát Honzu Homolu na kytaru takhle zblízka mě utvrdilo, že kytaru zatím nechám jen na doma a při veřejné produkci zůstanu u harmoniky.

Dívat se, jak Fenek bubnuje, bych myslím vydržel celej den. Koukněte se na video, kde je zvuk u bicích dobře oddělenej a ti odvážnější z vás můžou kouknout i do galerie na jeho luxusně zařízlej zlatej úbor. 

Když se blížil můj oblíbenej Vrátnej, neodolal jsem, namontoval mikrofon a písničku si natočil. Je to fakt nářez a docela to koncert vystihuje, tak se na video určitě koukněte. „Léta schválený, místo k válení.“

No a pak došla zpětná vazba od Dana: „Ty fotky jsou úplně perfektní! Rozhodně jedny z nejlepších, co jsme kdy od fotografa měli.“ No a to není úplně špatný, když vezmu v potaz, že Wohnouti jsou jedno z našich top punk rockových uskupení a hrají víc jak 20 let. Tak jsme s Melindou buchli šampus a oslavili, že jsem to úplně neposral.