Cesta po USA 2015

Vítám vás u článku, který sice postrádá aktuálnost, ale i tak snad stojí za zhlédnutí. Jak si mnozí všimli, věnuji se tak trochu focení a osobně bych považoval za promarněnou příležitost fotografie neukázat alespoň pár lidem, kteří o můj shluk písmenek zavadí.

Rozhodl jsem se článek pojmout mírně odlišným způsobem než minulý rok. Pokud se máte v plánu dozvědět spoustu cestopisných údajů, naplánovat si podobnou cestu atd., nedá se říct, že jste zde správně. Zde to bude hlavně o fotkách.

Přílet proběhl v pohodě, následovalo pár dní aklimatizace (ochutnávání kalifornských vín) a následně jsme se opět vydali na okružní cestu. Hlavní opěrné body této cesty představovaly Yellowstone National Park, Salt Lake City, Arhes National Park, Monument Valley, Coral Pink Dunes, Bryce Canyon, Las Vegas, Death Valley, Bodie a Lake Tahoe – cesta tedy šla skrze státy Kalifornie, Nevada, Idaho, Montana, Wyoming, Utah a Arizona. Během desíti dnů bylo v plánu bratru 5 000 km, což znamenalo v podstatě neustálý pohyb.

Náhled hlavní cesty na mapě.V půjčovně měli na výběr Toyotu Camry, Nissan Altima, Ford Fusion a Dodge Charger. „Já kdybych před vás pánové postavil dvě krabičky od sirek ale dvě naprosto stejný krabičky a o jedný z nich vám řekl, že je z USA…“Ačkoli do Montany jsme dorazili až po západu slunce, podařilo se ho po pár zatáčkách ještě dohonit.Tady se budu trochu opakovat z Facebooku, ale Yellowstone je neuvěřitelně krásné místo. Mimo jiné jsem napsal, že buvoli chodí po cestě jak Morkovčáci, ale samozřejmě jsem myslel bizony (nespolkl jsem encyklopedii no).Tuto fotografii sem dávám zejména proto, abych se představil těm, kteří mě neznají. Zvíře vedle mě je asi lama, nebo tak něco. Nejsem v tom dobrej.Yellowstone je jednoduše místo, kde divočina a civilizace tak nějak splývá.Yellowstone Upper Falls, kde kupodivu oproti Yosemitům v roce 2014 byla i voda.Ještě jednou Yellowstone Upper Falls.Největší horké jezero USA – Grand Prismatic Spring.Old Faithful je jeden z nejznámějších gejzírů na světě. Průměrná doba čekání je 90 minut a… no skoro se to nevyplatí. Prostě vyfikne voda ze země.Důvod, proč se čekání na Old Faithful skoro nevyplatilo byl, že jsme kvůli tomu málem nestihli západ slunce o 500 km dále u Velkého Solného jezera.Bohužel jeden z hlavních vjemů od jezera se k vám nepřenesl – jezero opravdu mimořádně smrdí.Po poměrně krušné noci v Salt Lake City, kde námi zaplacený pokoj bez ostychu předali jiným cestovatelům (pravděpodobně proto, že jsme dojeli opravdu pozdě), se nacházíme o dalších 400 km dále na jih.Jedná se o Arches National Park, který se vyznačuje množstvím přírodních pískovcových oblouků. Můžete jich zde nalézt přes 2000, z nichž nejznámější je na této fotce (Delicate Arch).Účastnit se hromadného focení u oblouku by byla samozřejmě z mého pohledu věčná škoda, takže jsem vyčkával na západ slunce z trochu jiného místa.Západ slunce v národním parku Arches. Napravo lze vidět výše zmíněný pidioblouk.Co by to bylo za příjemné cestování se mnou, kdybych samozřejmě nezůstával na místě i po západu slunce…… a ráno před východem slunce nebyl o dalších 250 km dále. East Mitten, neboli východní palčáky.Pro mě osobně asi nejikoničtější místo USA je právě Monument Valley.Další monumenty po pravé straně od centrální oblasti.S tímhle autem to v dané době nebylo úplně ideální (na předchozích fotografiích bylo možné vidět kaluže). Nejvíc jsem se tam nelíbil indiánům, kteří by vás rádi oškubali a nemají rádi, když se tam někdo vydá s podobným autem (místo toho aby se nechal povozit od nich).O 200 km na západ jsme se zastavili v městu Page a samozřejmě jsem nemohl vynechat večerní focení Horseshoe Bend.Poměrně nečekaně se kousek od města Kanab nachází písečné duny Coral Pink Dunes.Duny ale byly pouze zastávka po cestě do národního parku Bryce Canyon, což jsou takové umocněné Prachovské skály.Selfie všude.Značně umocněné Prachovské skály.Zde lze vidět jednu z největších nevýhod cestování po USA v červenci. Na každé vyhlídce se mačkáte s lidmi a zpravidla fotografové s mobilem potřebují ty nejexkluzivnější místa. Ale nebrečím tady.Samozřejmě i zde bylo potřeba počkat na západ slunce.Kupodivu telefonisti před západem slunce opustili své pozice, a tak jsem se dostal i na jedno z lepších míst.A když je člověk tak blízko, kde jinde spát než v Las Vegas!Poprvé v životě jsem vyhrál (na fotce teda prohrál, ale to je jedno). Vsadil jsem asi 5 centů a vyhrál 12 dolarů, což je ultimátní (z dolaru bych s tímhle štěstím udělal 240). Rozhodl jsem se jackpot vybrat, ale ve své blbosti s ožralostí zmáčkl tlačítko „max bet“ a výhru tím redukoval zhruba na polovinu. Nevadí, i tak mně zbylo na pivo a půl.Ráno bylo na řadě Death Valley, tedy Mrtvé údolí (na fotografii z Dantes View). Touto dobou zde bývá kolem 50 °C, nicméně to bohužel nebylo pravdou při naší návštěvě. Dokonce den před příjezdem zde pršelo.Prostě mrtvé údolí.A zase prostě mrtvé údolí.Je to tam záživnější, než to já popisuju.Duny uprostřed Death Valley.Zde jsem si všiml jedné zajímavé skutečnosti: když v jinak rušné Americe nikoho hodinu nepotkáte, asi jedete divnou cestou. Ona to sice byla zkratka, ale vítr byl v této oblasti opravdu enormní. Jakmile se setmělo, začala se tu a tam ztrácet cesta. Naštěstí ji soudruzi udělali opravdu naprosto rovnou, takže stačilo držet směr a ona se zase objevila.Přespali jsme ve městě Ridgecrest a odsud se ráno vydali do městečka duchů Bodie.Ve zkratce tady prostě žili zlatokopové a když z toho přestal být vývar, odešli pryč. Ti, kteří zůstali, postupně vymřeli.Ačkoli se místu nedá upřít zvláštní atmosféra, bubáků jsem si nevšiml.Poslední zastávkou na hlavní části trasy bylo Lake Tahoe, což je oproti Great Salt Lake bez zápachu. Foceno na soukromém pozemku, ale dlouho jsem se to odmítal přiznat.Ještě totéž rybím očičkem.V Sacramentu kolem řeky s trefným názvem American River vede famózní cyklostezka (dokonce se střídá přerušovaná a plná čára dle toho, jestli je bezpečné předjíždět). Na fotce levná kopie Golden Gate Bridge, protože proč stavět obyčejný most.Tato špatná fotografie je zde pouze pro uvedení. V San Franciscu se mi podařilo udělat pravděpodobně jedno z nejlepších rozhodnutí celé Ameriky. Místo strávení západu slunce v přecpaném SF jsme se vydali přes Golden Gate Bridge směrem na server.Již při příjezdu se dalo tušit, že tento večer bude mimořádný.Maják Point Reyes Lighthouse ležící na výběžku do Tichého oceánu.Fotografie, kterou jsem již několikrát prezentoval. Považuji ji za v podstatě nejlepší, jakou jsem dosud vyfotil a vážím si ji o to víc, že stačilo jen málo a mohl jsem mít jen další fotku Golden Gate Bridge.Na tomto místě nebyla jiná volba než setrvat i po západu.Ačkoli se může zdát, že fotografie zkreslují skutečnost a v reálu západ slunce nemohl být tak působivý, v hlavě si pouze pamatuji čirou magii.Návštěva Santa Cruz a the Big Dipper, který jsem si (ač nevím proč) přeložil jako „Velký posrávač.“ Jízda na něm byla pro některé členy výpravy asi tak příjemná, jako když se vám v levném motelu při sprchování přilepí gumový závěs k prdeli a na záda. Sice nevím, jak to souvisí, ale tenkrát jsem to tak vyhodnotil.A to je přátelé konec ne jen jedné cesty, ale pro mě rovnou dvou 🙂Závěr nechávám mým dvěma výjimečným přátelům. Na první fotografii je John Vybiral (sám se vyslovuje jako Vajbrol), který mě vzal k Point Reyes a tím mi nepřímo zprostředkoval top fotografii z USA 2015. Oba věříme, že jsme spolu rodina, protože máme rýmu, když se hodně najíme. Na druhé fotce je John Lenci, který je pro mě důkazem, že jednou možná budu starej týpek, ale pořád můžu být cool.